Ráno hluboko v domě

se promnuly pomněnkové oči

v květináči,

aby uvítaly skleněné slunce

v okně.

Proběhl vítr

po zádech poschodí.

Rád svůj domov

zděný klid,

se základy až po

-klady mé hlavy

jsou cihly,  pevně spjaté.

Mám rád jako miluju krásu,

kterou jsme postavili.

Já a mé pomněnkové oči

v květináči

na zahradě.  

Vedle růže.

Domov  jako na vrcholku pyramidy.

Nikomu se nechce slézt

ze Slunce.

Místo, kde umírat se dá i v noci

a tak  rádi.