Venku si tiše šumí déšť a v horkém ovzduší

naze jí v šeru záclon boky na pohmaty sluší

Tristanu spánek už ale nudná slova mate

je sotva spařit. Jí vyjdou z nebe rohy zlaté

než jen se naděje už vize v okně stojí

a granát návštěv. Kubický měsíc hojí

jí všechna zklamání. Je chtiva po záměně

tak touží po víně ač spící žízní trpí

smění si těla za její čtverec - srpy

mu plují na srdci, jež nepodléhá změně

a nejen sníc chtěl by jim role vyměniti