Tančila bych,
mávala na pozdrav,
jásala
a zářila radostí
a není proč
a já se tak bojím nakazit své druhé já
beznadějné,
umíněné,
bezohledné,
zoufalé.
Něco za mnou zůstalo stát
a něco přede mnou utíká...
Vločky umírají na horké tváři
urputně,
obětovávají se
a já plnými rukami nabízím
cit...
Hroudy hážu do davu,
obejděte je,
míjejte je,
budu házet dál,
aby mi už nakonec
nezbyl ani kus ani kousek
ani závan větru po citu
a po mě
přehluboká, naprostá
propast.
Tančila bych
tanec zapomnění
s oprátkou na krku
pro pobavení
a zavržení
těch druhých...
|