Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Imagic z 29.6.1998
Autor: Agatha (Občasný) - publikováno 25.3.2006 (09:24:00)

TA ŽIDLE, TEN STŮL VYPADAJÍ, JAKO BY SE JICH TO NETÝKALO, KNÍŽKA JE ZAVŘENA NA STRÁNCE S ČÍSLEM DOLE V LEVÉM ROHU A ZA MNOU NĚJAKÉ HLASY VYŘVÁVAJÍ SI SVÝ HITY, JAKO TI LIDI, CO JSEM JE DNESKA SLEDOVALA Z BALKÓNU, KDYŽ ZA LESEM ZAPADALO SLUNCE A NEBYLO VIDĚT, PROTOŽE OBLOHA BYLA TMAVÁ STEJNĚ JAKO TA ULIČKA, CO JSEM JÍ CHTĚLA PROJÍT, ALE BÁLA JSEM SE ŘÍCT, ŽE TO SAMA ASI NEZVLÁDNU, STEJNE JSI ŠEL, TAK TEĎ UŽ JE TO BEZPŘEDMĚTNÝ, ŽE KDYŽ JSEM STÁLA NA TRAMVAJI O PŮLNOCI V HOLEŠOVICÍCH A LIDI MĚ POZOROVALI, MĚSÍC SVÍTIL DO TÝ ULIČKY A JÁ NA DRUHÉM KONCI VIDĚLA NĚCO, CO VYPADALO PŘESNĚ JAKO JÁ V TEN DEN, KDY JSI ŘEKL, ŽE UŽ SE NEVRÁTÍŠ, CO MOŽNÁ MOHLO MÍT JEŠTĚ HORŠÍ SEN, NEŽ TEN, JAK V NĚM TAHAJ MALÝ DÍTĚ Z VODY A ONO SI OBĚMA RUKAMA DRŽÍ SRDCE, CO SE ROZPADLO NA KUSY, NE PROTO, ŽE ZROVNA BYLA ZIMA A JEN VE DNE BYLO TROCHU TEPLEJI, ABY SE ZAHŘÁLO A PAK ŠLO TOU ULIČKOU, KTEROU JSME MĚLI JÍT, PAMATUJEŠ, ALE JÁ SE BÁLA A TYS MĚ VZAL ZA RUKU A TÁHL MĚ TMOU, TŘEBA JSEM TI MUSELA VĚŘIT, ŽE MĚ NEZRADÍŠ, PROTOŽE MI STEJNĚ UŽ NIC JINÉHO NEZBÝVALO A K TOMU HOTELU TO BYL KOUSE, TAKŽE JSI TO MUSEL UDĚLAT, TEĎ TO VÍM, ALE ONO TO TROCHU BOLÍ, VÍŠ NEMĚL JSI MI UBLIŽOVAT, ONI NEVĚDĚLI, ŽE SE ZNÁME TAKOVOU MALOU CHVÍLI, KDYŽ NÁS POTKALI NA TÝ LAVIČCE V PARKU, KDE JSI MI POVÍDAL TY SVÝ POHÁDKY O ŽIVOTĚ A JÁ BYLA PŘÍLIŠ ZAMILOVANÁ, NEŽ ABYCH POCHYBOVALA O TOM, JESTLI MLUVÍŠ PRAVDU, VLASTNĚ TO V TU CHVÍLI BYLO JEDNO, JESTLI MĚ MÁŠ RÁD, PROTOŽE JSEM STEJNĚ VĚŘILA VŠEMU, CO JSI ŘÍKAL, KDYŽ JSME SE POTKALI POPRVÉ, OČIMA, PROTOŽE JINAK JSI MLČEL A JENOM SE DÍVAL NĚKAM ZA MĚ V TÝ HOSPŮDCE, KDE JSME PAK ZNOVA BYLI A JÁ DĚLAL TO SAMÝ, ABYS UVĚŘIL, ŽE MĚ NA TOBĚ ZÁLEŽÍ, PROTOŽE BY BYLO BLBÝ CIVĚT NA TEBE, KDYŽ JSI MI POVÍDAL O TOM, COS DĚLAL A JÁ PROSTĚ NEMOHLA POCHOPIT, JAK JSI TO MOHL VŠECHNO STIHNOUT, ALE JÁ STEJNĚ SLEDOVALA KAŽDÝ TVŮJ POHYB BEZHLAVĚ ZAMILOVANÁ A DODNES SI PAMATUJU, JAK JSI MI PŘIPALOVAL CIGARETU, PROTOŽE JÁ BYLA STRAŠNĚ NERVÓZNÍ A NESVÁ Z TOHO, ŽE SI NA TEBE NEMŮŽU SÁHNOUT, I KDYŽ TEN STŮL ZAS NEBYL TAK MOC VELKEJ, ALE BYLO BY TO NESLUŠNÝ VE SPOLEČNOSTI, I KDYŽ JSEM SE NEMOHLA DOČKAT AŽ UCÍTÍM TO TEPLO TVÝ DLANĚ, KDYŽ JSI MĚ VENKU CHYTIL ZA RUKU A PAK JSME SPOLU ŠLI NOČNÍM MĚSTEM POD SVĚTLY LAMP A Z KANÁLŮ STOUPALA PÁRA, PROTOŽE BYLO CHLADNO, ŽE JSEM SE NA TÝ ZASTÁVCE TRAMVAJE TŘÁSLA ZIMOU A TY SES MĚ SNAŽIL ZAHŘÁT, I KDYŽ TO STEJNĚ BYLO K NIČEMU, ALE TVÁ SLOVA HLADILA A USPÁVALA MĚ NA TVÝ HRUDI, BYLO MI TAK PŘÍJEMNĚ, JAKO KDYŽ SES PRVNĚ PO PŮL ROCE VRÁTIL A ZAVOLAL, ŽE JSI TADY A JÁ TĚ CHTĚLA VIDĚT NA TOM MÍSTĚ V HOLEŠOVICÍCH, NA TOM PLÁCKU POD POULIČNÍ LAMPOU JSEM BYLA ŠŤASTNÁ, I KDYŽ JSI TAM JEN TAK STÁL A PAK JÁ DOSTALA PUSU, TAKOVOU TU, JAKO, ŽE NĚKDO NA NĚKOHO FAKT ČEKÁ A MÁ Z TOHO RADOST, KDYŽ VIDÍ, ŽE I TYS MĚL RADOST, NEVÍM MOŽNÁ, NEPTALA JSEM SE, PROTOŽE JSEM SI TĚ PROHLÍŽELA VE SVĚTLE TÝ LAMPY V TÝ TVÝ BUNDĚ, KDE TI TO MOC SLUŠELO A JÁ BYLA ZAMILOVANÁ A ŠŤASTNÁ, ŽE JSI TADY, ANI NEVÍM, JAK DLOUHO JSME TAM STÁLI A PAK JSME ŠLI DO TÝ MALÝ HOSPŮDKY S TÍM OBRAZEM VZADU NA ZDI, PAMATUJEŠ, JAK JSI MI POVÍDAL O SOBĚ A JÁ NA TOBĚ PROSTĚ VISELA OČIMA A VZPOMÍNALA NA TO, ŽE JSME SE LOUČILI NA MASARYČCE SE SMÍCHEM, VESELÍ A TY SES MĚ PTAL, JESTLI SI TO NEROZMYSLÍM, ŽE JE TO POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST A JÁ TO NECHTĚLA UDĚLAT, I KDYŽ JSEM TO TAK MOC CHTĚLA, KDY JSEM SE TULILA V TVÝ NÁRUČI A TYS MI TO ZNOVA A ZNOVA ŠEPTAL DO UCHA A PAK JSME SE SMÁLI, STEJNĚ JAKO TEHDY NA TÝ FUČÍKÁRNĚ, KDYŽ JSEM SE ODHODLALA VLÍZT NA TU PŘÍŠERNOST, JAK´S MĚ PŘEMLOUVAL, ŽE TO ZVLÁDNU, ŽE NEJSEM ŽÁDNEJ POSRÁNEK, KTEREJ SE BOJÍ A TAK JSI MĚ JEŠTĚ DRŽEL ZA RUKU, TO ABYCH VĚDĚLA, ŽE SEŠ TADY SE MNOU A ŽE SE NEMUSÍM BÁT, TAK JAKO TEĎ, KDY ANI NEVÍM, JAK MOC SE MI TO TENKRÁT LÍBILO A SNAD I PROTO JSEM SE DO TEBA ZAMILOVALA A UVĚŘILA TOMU, COS MI PSAL NA NOHU, I KDYŽ JSI MI TO NEVĚŘIL A JÁ TOLIK CHTĚLA, ABYS MI ŘEKL, ŽE MI VĚŘÍŠ, PROTOŽE JÁ NELHALA, NIKDY A SNAD TO BOLELO, KDYŽ SIS MYSLEL, ŽE LŽU, PROTOŽE I KDYŽ TO NĚKDY BYLO SE MNOU DOST TĚŽKÝ SE DOMLUVIT, VŽDYCKY JSEM UDĚLALA, COS PO MĚ CHTĚL, TŘEBA TENKRÁT, KDYŽ JSEM UŽ UŽ CHTĚLA ODEJÍT A TY SES PŘIŘÍTIL ZPOZA ROHU NA PALACKÝM, TAKY JSEM SI MYSLELA, ŽE UŽ NEPŘIJDEŠ, ALE JÁ TI VĚŘILA, ŽE BYS TO NEUDĚLAL A NAKONEC JSEM STEJNĚ ZŮSTALA SAMA, ANIŽ BYS ŘEKL JEDINÉ SLOVO, ŽE ODCHÁZÍŠ A ŽE SE VRÁTÍŠ, TO JSEM NESLYŠELA A TEĎ NAKONEC MÁM PLNÉ PRÁVO SE BÁT, ŽE SE TŘEBA NEVRÁTÍŠ, TAK JAKO JSI MĚ NEPOSLOUCHAL V ÚNORU A PAK NEPŘIŠEL, KDY JSME SE DOMLUVILI, VÍŠ, MOC MĚ TO MRZELO, ŽE MI TAK MÁLO VĚNUJEŠ POZORNOST, KDYŽ JSI NEVĚDĚL, ŽE TO MĚLO BÝT PRÁVĚ NA VALENTINA A MOŽNÁ PROTO JSI MĚ NEPOSLOUCHAL, KDYŽ JSEM TI ŘÍKALA, ŽE SE SAMA V TÝ ULIČCE BOJÍM, ŽE NECHCI, ABYS ODCHÁZEL A NECHÁVAL MĚ TADY VE TMĚ, PROTOŽE MĚ TO BOLÍ, ŽES MĚL PLNOU HLAVU STAROSTÍ, JAK NAMALOVAT TVÁŘ KLAUNA A JÁ VĚDĚLA, ŽE TO TAK JAKO TAK DOKÁŽEŠ A SNAŽILA JSEM SE POCHOPIT, JAK JSI VLASTNĚ CHTĚL UDĚLAT TU CHALOUPKU I S PLOTEM, POSLOUCHALA JSEM KAŽDÉ SLOVO, KTERÉ JSI ŘEKL, PROTOŽE MĚ VLASTNĚ UKLIDŇOVAL TVŮJ HLAS A MOC SE MI LÍBIL, ALE NE JAKO TEHDY, KDYŽ SES MĚ POKOUŠEL STRAŠIT PO TOM HORORU, JAK JSEM PAK LEŽELA NA TÝ STRANĚ U DVEŘÍ A BÁLA JSEM SE TÝ TMY, KDYŽ SES KE MĚ OTOČIL ZÁDY A USNUL A JÁ SI MYSLELA, ŽE JSI TADY PROTO, ABYS BYL SE MNOU A BYLA JSEM TI VDĚČNÁ, ALE TŘEBA JSEM SE SPLETLA, PROTOŽE TEĎ VLASTNĚ ANI NEVÍM, JESTLI O MĚ VŮBEC STOJÍŠ, JESTLI TO TADY BEZ TEBE VYDRŽÍM, PROTOŽE ZA PÁR HODIN BUDE ČERVENEC A HODINY UKAZUJÍ NĚCO MÁLO PO PŮLNOCI, PRÁVĚ TU DOBU, KDY JSI USNUL A JÁ TĚ PAK O DVĚ HODINY POZDĚJI VZBUDILA, DOUFÁM, ŽE JEMNĚ A TO JE TĚCH PÁR POSLEDNÍCH CHVIL, NA KTERÝ SI VZPOMÍNÁM, PROTOŽE TENKRÁT JSEM NETUŠILA, ŽE TAKHLE VYPADÁ ROZLOUČENÍ A JEŠTĚ POŘÁD TO BOLÍ, I KDYŽ ZASE BUDU O ROK STARŠÍ, JOSU VĚCI, NA KTERÉ SE NEZAPOMÍNÁ A JÁ TI PŘECE POŘÁD VĚŘÍM A SNAD MĚ TY MÝ POCITY NEZKLAMOU A HISTORIE SE ZOPAKUJE Z TÝ KRÁSNÝ STRÁNKY TVÝHO JÁ, ABYCH MOHLA CITÍT TO TEPLO TVÝ DLANĚ, PROTOŽE MI TO LIDSKÝ TEPLO OPRAVDU CYHBÍ A TO TVÝ JE NEJLEPŠÍ, VĚŘ MI, VŽDYŤ SAMA SOBĚ PŘECE NECHCI LHÁT, TAK SE VRAŤ, AŤ MÁM ŠANCI PŘESVĚDČIT TĚ, ŽE JÁ TĚ TÍM SVÝM MALÝM SRDÍČKEM HODNĚ MILUJU A ŽE MI NA TOBĚ FAKT ZÁLEŽÍ, I KDYŽ SEŠ DALEKO A JÁ O PŮLNOCI NEMŮŽU USNOUT A PÍŠU SI SVÝ POCITY TOBĚ, PROTOŽE JE MI SMUTNO Z TOHO BÝT TU TAK SAMA A BOJÍM SE TĚ VZDÁT, PROTOŽE JÁ JSEM TAK BEZHLAVĚ ZAMILOVANÁ, ŽE ANI NEUMÍM ŘÍCT, JAK MI JE, JAK MOC MI CHYBÍŠ, TAK MI PROSÍM ASPOŇ TENTOKRÁT VĚŘ A PŘIJĎ SI POSLECHNOUT ZAS TY MÝ POHÁDKY O ŠTĚSTÍ, PROTOŽE UŽ NEBUDU ŘÍKAT, ŽE NECHCI, PROTOŽE AŽ BUDEŠ PAK STÁT VEDLE MĚ, BUDU SI JISTÁ, ŽE VÍM, CO BYCH PRÁVĚ TEĎ MOHLA CHTÍT.



Poznámky k tomuto příspěvku
zirael (Občasný) - 25.3.2006 > to se nedá číst! sorry, ale tohle pravděpodobně každý vzdá už na třetím řádku, bolí z toho oči.
<reagovat 
Bell (Občasný) - 25.3.2006 > Viz Zirael - jestli chceš hodnocení, tak takhle to nepřečte nikdo, sorry
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 25.3.2006 > já text přečetla celý, čte se hodně špatně, ale mám pocit, že vím, proč to tak je - autorka text v rychlosti, v jednom poryvu nahodila a nechtěla se zastavovat s velkými/malými písmeny.

Mám pocit, že je autentický. I kdyby nebyl, je těžké se k němu nějak vyjádřit.

Hodnocení příspěvků v téhle podrubrice je docela ožehavé, protože krom veselých rodinných historek typu "tchána poštípaly včely" tahají tu lidi na světlo svoje smutky a rány a za to jim třeba dvojku dát nemůžete, protože nejde o stylistiku, ani o přesah...

To jsou věci, co se říkaj kamarádům, ale chápu, že někdy to nejde... Ani nevím, jakým jiným způsobem, než "sdělit trápení" to mělo působit na nás.
<reagovat 
Rustika (Občasný) - 27.3.2006 > Popsat trápení nečitelnou formou...
Krásný nápad, štěstí, že jinak už čitelná jsi, aspoň pro pozorného čtenáře.
Je to už dávno, zbyl jen tenhle text a vzpomínky na Suchara, doufám...
<reagovat 
Agatha (Občasný) - 27.3.2006 > ... hlavní v tom textu je to, že je to jedno jediné velké šílené souvětí :-)))) Můžete to zkusit sami, jen tak si sednout a napsat na papír myšlenky přímo z hlavy v tom totálně surovém neopracovaném stavu, vychrlit to ze sebe rychlostí blesku, aby to prostě mělo tečku až úplně na konci.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter