Jiskřička pavučiny a zvon léta babího
- tichounce doznívá -
Posvátná melancholie myšlení vlastního
- zlehounka odplouvá -
Titěrné molekuly vody pozvolna se vsřebávají
- do tvého těla -
Chrámu božího, kde na varhany hrají
- stoletá děla -
V zákopech lavice dřevěné, kostelní
farář s kulometem dále se nemění
za neslyšného řevu pásů panenských tanků
- pálí, výstřel, co výstřel -
na plášt davu snáší se hradba spánku.
Čas se zastaví, dědictví synů na povrch vypluje
až Ďábel svěcenou vodou se omyje
Sám v hávu andělském ke kříži se staví
- kajícník -
papež, jak Caesar nedbalým pokynem ho zdraví
Jediným pohybem, palcem od hrdla dolů
a tobě dochází.....máš smůlu!
V rouše beránčím ve jménu spasení
- bomba dopadá -
Slunce se zahalí do peřinky prvního nádechu,
- jak tiše uspává -
kdo tuší svou hodinu poslední?
Slušivý obleček utkaný z plynu, nadlouho přivolá tížívou VINU
|