rohoz (Občasný) - 25.3.2006 > Tak přemýšlím, co na to říct - první sloka bez výhrad. Má přiznání v těch zrcadlech, má nálada - kávovar akapající voda, stejně tak druhá sloka, snad se mi vymyká slovo masa. Možná rozumím tomu vyjádření, co to je můj rozbitý ret oproti skutečným problémům, a přesto v tu chvíli byl největší, ale jaksi to slovo masa je syrovější než by bylo potřeba.
Poslední sloka znovu bez výhrad, až na samotný závěr - my. Ačkoliv až do posledka netuším, co přijde, tak když to přijde, pak mi to přijde, jako by to bylo jasné, jako bych to čekal. Samozřejmě subjektivní vnímání. V poslední sloce se mi také líbí to téměř hovorové - čtu, pořád čtu, jedno a to samé, líbí proto, protože je to vnímání nejbližší.
Nicméně jako celek působí pro mne až na tyto dvě připomínky uceleně, obyčejně, jako by psána z prázdného bytu.
