Zústalo mi,
pár porcelánových rúži,
a jedna sklenná slza,
kerá mi má navždy pripomínat,
mou hloupost,
a večnou touhu po tobě.
Jak oslepený jsem musel bít,
když nedokázal jsem pročíst,
tvé touhy a pocity,
a každá tvá slza bola marná.
Teď už to vím,
vím že jsem bil zlobiví,
a že pár slov to nezcelí,
ale věc jedno
MILUJI TĚ
Hoc teď marne,
píšu mé domnění,
když jasné je mi,
že tím se už nic nezmění.
|