Zametovie rudá barva,
prokríva mou mysl,
a ja stávam se,
ochablou.
Jsem sama ve své mysli,
a divím se tlkotu mého srdce,
které požírají víčitky,
a spárami svími ji trhají.
Nečekám už více,
na modrookého prince,
který ochotou a láskou svou,
vyhnal by démonov z mé mysle.
|