Stroj času
Proč ten čas tak letí?
Před chvílí jsme byli děti,
co na všechno měli moře času
a po škole užívali slunečního jasu.
Jakoby někdo zvonkem zazvonil,
nikdo nás nikam nehonil,
A my teď tady sedíme,
na mořskou hladinu hledíme,
podívejte na tu krásu!!!
Jak mořské vlnky
utekly i naše dětská léta,
Kde je dědeček, babička, teta?
Teď v kamenných celách zavření
volíme na čas myšlení…
A na co? Proč?
Tak jako dětský kolotoč,
se točí i stroj času.
Zavolej, křič a hulákej!
Ničím nepřesvědčíš lidskou rasu,
aby na okamžik zastavila stroj času.
Raději zamkni a zahoď klíč. Utíkej!
Jaké to bylo,
mít plno bezstarostných kamarádů?
Kolik ti bylo,
když jsi poprvé rozluštil tu záhadu…
Že stroj času se nikdy nezastaví…
To přece víš,
Tak o čem sníš?
O tom jak jsme byli malí?
Na písku, jak s ostatními jsme si hráli?
O každou maličkost se pohádali,
Na tvou první pusu, vzpomínáš?
Vrátit se zpátky, co za to dáš?
Stroj času, jak moře slunečního jasu, se točí dál…
|