Pro víno oplachujeme sklenice
a pro lásku haníme slova
nad ránem
měli bychom chtít
sami sebe
zraňovat vším, co víme.
Úsměvy mrznou na rtech
se slovy zloby a výsměchu
míváme pocity beznaděje
výčitkami bombardujeme
své svědomi
neposloucháme
mluví
o našem já a povídá
slova
bodají do duše
s nádechem lásky
v trvalejších vztazích
chtěli bychom
na to být dva
a každý z nás si představuje
budoucnost není společná
on tady, ona tam
on tam, ona tady
a mezi nimi tisíce prázdných dní
a bílých stránek papírů
čekání na slova plná upřímnosti
důvěřivě bláhový
je to jen hra...
Hra se slovy.
|