Obludná touha
převelikých gest ukázala nám
že kdo je tady pánem, ptá se.
A tak ji křičíme odpověď
snad nás uslyší a co když ne
zasype hlasy hromadou písku
udusí rozumy s dalším nádechem.
Opraví tu mýlku
připraví scénu
a s radostí slédne si
ten divadelní kousek
co nazve pak bojem za naše práva.
Ta láska bývá krutě upřímná
tak, že bodnutí dýkou jen zalechtá
odpoví ti
a možná se vysměje
a pak budeme vědět, že ne my
ale oni měli pravdu
a všechny ty obavy, co jitřily nám duši
stanou se skutečností
a s koulí na noze, co nás stáhne
pod vodu
abychom už nevěřili, že můžeme dýchat
když chceme se zalykat
umírat pomalu s vytřeštěným okem
civět
tak nevěřícně
už nechtít nic víc a přísahat si dál
všechny ty lži, že jestli se z toho dostaneme
tak příště to uděláme líp
že příště se zalkne
raději někdo jiný.
|