V rychlíku směrem na Prahu
píši ti dopis drahý.
Dodaly mi k tomu odvahu,
naše české dráhy.
Řada stromů mizí v dáli,
kde hučí v řece vodopád.
Krásné sny se mi cestou zdály,
že mě snad máš ještě rád.
Nad městy se snáší večer,
ve vzduchu je hrozný smrad.
Kdo by kvůli tobě brečel?
Udělám vše, co si budeš přát.
Kdyby světem nechodili
novodobí četníci,
neocitl by ses hochu
ve vazební věznici.
U soudu se tvrdívá,
že je každý nevinný,
zkus si ale někdy přečíst
moravsko-slezské noviny.
Kdybys aspoň kradl jinak,
ne furt na jedno brdo,
nedostal bys, kuře moje,
dva tři roky na tvrdo.
Jen si poseď, hochu milý,
není trní bez růže,
víš, že chcíply dobrý víly,
žádná už nepomůže.
Jestli si snad lásko myslíš,
že tvým bludům uvěřím,
tak se klidně vrať zas ke mně,
vykopu tě ze dveří.
Ale no tak, lásko moje,
neber to tak tragicky.
Já jsem přece pořád tvoje
a miluji tě - navždycky. :-)
|