Vodník
- Pane, moment, počkejte, sem teď nemůžete, když je mokrá podlaha. Sotva to trochu uschlo, abych vytírala znova...
- Snad nebude tak zle. Koukejte, je sluníčko, za chvíli to bude suché.
- Jo, jo, sluníčko, to by mohl říct každý. Přeci vidíte, že vytírám. Nemůžete chvilku počkat nebo jít jinudy?
- Omlouvám se, ale ke kormidlu se jinak nedostanu.
- Počkejte, počkejte, halt, a co tam chcete dělat? U kormidla má co dělat akorát náš pan kapitán.
- Za ním právě jdu.
- Ale já ho ještě dneska neviděla! Ví o vás vůbec?
- Jistě. Známe se spoustu let.
- Ale budete muset počkat než se vzbudí. Nemůžu vás tam pustit samotnýho. Kam by to vedlo, kdyby každej mohl ke kormidlu. Sedněte si tady na lavičku a počkejte. Radši na tu druhou, tady už je zase mokro. A kdo vůbec jste? Naše turisty znám všechny od vidění, ale vás ne. A jak jste se sem dostal, když jsme nikde nestavěli?!
- Jsem kapitánův kamarád. Připlul jsem. Vidíte tamtu loď?
- Tu malou?
- Právě tu!Tak na ní jsem přijel.
- Vodník! To je divný jméno pro loď. Vy se nebojíte? To já bych se bála!
- Čeho prosímvás?
- No, jezdit na lodi jménem Vodník. Že to něco přivolá. Nějakýho vodníka, že mě stáhne dolů. Já teda na strašidla nevěřím, ale na vodníky ano. To tak patří nějak k povolání asi, když uklízím na lodi. A nechoďte mi tady pořád, nestačí to uschnout.
- Pardon. Ehm, vy si taky myslíte, že vodníci topí lidi?
- A co by měli jinýho dělat? To ví každej.
- Starat se o vodu, o ryby....
- Prosímvás, vodník se bude starat o vodu a o ryby! Ten se stará akorát o dušičky – aby jich neměl málo. A taky se mění v bílýho koně.
- To žádný vodník nikdy neuměl a umět nebude!
- Helejte se a jak víte, že se neuměli měnit v bílý koně? Kristepane, já se zblázním. Radši pojďte sem, neseďte v tom mokru. Dneska to vytírání snad nedodělám.
- Myslíte, že přijde brzy?
- Kapitán? Dlouho už to trvat nebude. Touhle dobou zrovna vstává. A hned je jako rybička. Kapitán jak má bejt!
- A kolik jste jich viděla, že srovnáváte?
- Určitě víc než vodníků, pane! Vodníka jsem neviděla za celej život ani jednoho a kapitána aspoň toho našeho.
- Nesu mu důležitou zprávu a docela to spěchá. Nemohla byste prosím pro něj dojít?
- To bych teda nemohla, mám dost práce tady.
- Došel bych sám, ale našlapal bych.
- Hlavně by kolem vás bylo všude mokro. Kdo vůbec jste?!
- Studovali jsme s vaším kapitánem na námořní akademii.
- Takže...taky kapitán? – to máte ale malou loď!
- Kapitán zrovna ne, ale něco podobného.
- Taky s vodou?
- Ano.
- Tak to jo, to jste můj člověk. Jak děláte s vodou…
- Abyste se nespletla.
- Jak bych mohla! Kdo dělá něco s vodou, nemůže být lump.
- Před chvílí jste nadávala na vodníky, že topí lidi a mění se v koně…
- To je něco jinýho! Vodníci nejsou lidi!
- Myslíte?
- Koukejte, už jde kapitán!
Když odchází, ohlíží se a mumlá si: - To jsou mi věci, už špatně slyším. Jak mu to kapitán říkal? Příteli vodníku?
/25.února 2006,/
|