Když odchází sen...

 

Procitání zívavě zírá,
šlápota na stropě,
temně zeje,
svou černí,
jako bezedná díra,
přiznaná toulavé botě…

 

Ze snů si někdy vykročí,
zmateným úprkem pádí,
kopem rozčísne obočí,
nehledá směr vhodné dráhy,
hop, kop, strop…

 

Jen rychle pryč,
když zahlédne nevlídnou realitu,
jako gumový míč,
se od zdi odrazí,
bez zvláštních nesnází,
si sklouzne zpět po zjitřeném citu…

 

 

Když mysl ještě snově dřímá,

kdesi v dáli bloudí,
holka jedna vrtošivá…