Osud
Jsem jen člověk vylíhnutý ze skořápky. Bledý bez chuti žít. Cloumáš mnou a čekáš, že vstanu. Že se zrodím z vlastního popela, a pak opět zaútočíš. Bouchneš mě a má kolena se podlomí. Opět vstanu a ty si najdeš další hůl, podkopneš mi nohy. Šeptáš jen: „Nesmíš přerůst moje záměry. Nezkoušej přechytračit to, co je výš než ty!“ A tak opět vstanu. Jsem čím dál silnější, ale ty vynalézavější. Najdeš skulinu a povalíš mě v prachu mých představ a snů. A jednou…jednou už nevstanu. „Prach jsi a v prach se obrátíš!“
Přechytračit nelze,
Obejít smíš pouze.
Bylo to tak dosud.
To ti říká osud.
Fatalista
|