|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Gratulační kantáta
Mozart přebral. Stál široce rozkročen u plotu z vlnitého plechu a vypouštěl ze sebe proměněné pivo. Pokaždé, když se zakymácel, mocný proud se roztřepil a pokropil zmrzlou trávu okolo i písek přilehlého hřiště.
Byl oblečen do fraku, ale pod černými kalhotami tajil ještě tepláky, aby mu venku nebyla zima. Tato vychytávka ovšem ztěžovala činnost, již právě vykonával: kalhoty mají zip, tepláky gumu.
Každoroční oslavy narozenin už ho unavují. Zpočátku jej těšily, ale pak začaly být čím dál tím bombastičtější a Mozart sám se v nich trochu ztrácel. Už je tak starý. Člověka to podvěstěpadesáté přestane bavit.
Když chtěl záležitost dokončit zatáhnutím zipu, ruce se mu zamotaly do tepláků a jejich guma prudce skousla obě zápěstí. To neustál; silně zavrávoral a se zablokovanýma rukama žuchnul na bok do zmrzlé trávy. Bifokální brýle mu sjely s nosu a někam se zakutálely.
„Kurva,“ řekl.
V tom začala vibrovat kapsa u kalhot a z ní se ozvala jeho gémolka. To bude určitě manželka, pomyslel si. Kde seš celou tu dobu? Už jsem dávno doma, nemůžu spát. Dovedl si to představit. Konečně se téma zopakovalo naposledy; Mozart vyprostil ruce, zapnul zip a nahmatal brýle.
Když se mu podařilo vstát, spatřil hlouběji v parku nočního chodce se psem na vodítku. Pejsek zrovna vykonával vážnou potřebu, byl celý zohýbaný. (Ještě, že je taková zima. Všechny výkaly jsou zmrzlé, a pokud jsem na nějaký spadl, frak se jím nepotřísnil.)
Chodec se přiblížil: „Ahoj, to seš ty. Jsi v pořádku? Zapomněl jsem ti na oslavě předat svůj dárek.. Zkomponoval jsem pro tebe gratulační kantátu, mám ji tady, na minidisku.“ Vytáhl cosi z kapsy kabátu a podal to Mozartovi. To bude zas nějaký remake, pomyslel si a pěkně poděkoval.
„Dojdeš domů?“ Přikývl.
Rozloučili se a každý šel svou vlastní cestou, jeden zpomalován alkoholem, druhý psem.
(Tenhle Bach. Už si ani nepamatuje, že mi skoro každý rok dává tu samou.)
|
|
|
