|
"Jak se to stalo?"."Co se to stalo"."Proč?!".Bzukiho vytrhla z přemýšlení bodavá bolest,
rozšiřující se do celých zad. Zkroutil ruku a s nesmírnou bolestí se snažil si vytáhnout
dýku ze zad. Tak, jako už tolik pokusů před tím i tento selhal a Bzuki dýku nenahmatal. Jen
znovu upadl tváří na zem a chvíli zůstal ležet.
------
Šel v noci domů z práce, tak, jako to dělává už 6 let. Ulice byly prázdné, žádní chodci
ani žádné auta. Vychutnával si to ticho a nechal chladný noční větřík, ať mu čechrá vlasy a
hladí ho po tváři.
Přemýšlel nad tím, jak přijde domů a dá si teplou sprchu se svou přítelkyní Luckou. Už
dlouho plánovali děti a on si o tom chtěl dnes promluvit. Měli se rádi a cítili, že ten čas
pomalu nadchází.
"AAAAAAAA!!!!!".
Něco ho srazilo na kolena, až se musel rukama opřít o zem, aby nespadl na tvář.
Bolest!!!
Zatmělo se mu před očima.V té chvíly proud svých myšlenek absolutně neovládal.
Přepadení? Nevyřízené účty? Zabijou ho?
BOLEST!!!!!
--------
Po chvíli se probudil a zjistil, že leží na břichu na betonovém chodníku. Zařval bolestí,
když se chtěl zvednout. Lehl si zpátky na zem a přemýšlel, co se stalo před tím, než se
ocitl na chodníku tváří k zemi. Velmi pracně se rozpomínal. Šel normálně domů z práce a
najednou. Co se vůbec stalo? Někdo mu vrazil nůž do zad? Po pár vteřinách zjistli, že
jediná věc, na kterou se nyní dá soustředit, je nesmírná bolest v zádech, pulzující s
každým tlukotem srdce."Musím na pohotovost, je tady za.....AAAAA!!".Řekl si jen tak pro
sebe, aby se ujistil, že nesní. Bolest, kterou znovu ucítil ho ujistila, nesnil.
Zkusil jít normálně, ale nešlo to, mnohokrát upadl tváří k zemi. Shrbil se, bylo to lepší.
Za 15 minut ušel 100 metrů, ale v dálce a rozmazaně viděl osvětlený nápis - Pohotovost-jen urgentní příjem.
Zachvátila ho nová vlna bolesti."Teď....ne, teď to....nesmím....nesmím vzdát." Znovu k sobě promluvil. Už se ani nepokoušel přemýšlet, proč se to stalo a kdo to udělal. Bylo mu to jedno, soustředil se jen na to, aby se dostal přes cestu ke dveřím s osvětleným nápisem.
Ještě pár kroků........
-----------
Dokázal to, celý zpocený se dostal k vytouženým dveřím, na které chtěl zazvonit.Tam ho
zbaví bolesti. S hrůzou si všal uvědomil, že na zvonek shrbený nedosáhne. Celou cestu šel v
zádech ohnutý a až teď si uvědomil, že pulsující bolest je o něco menší. "Musím zazvonit, klepání nikdo neuslyší."
Jeho záměr byl narovnat se. Prudce se vymrštil do výšky, aby jeho palec spočinul na zvonku.
Povedlo se a teď ještě zatlač......
----------------
Probudil se na lůžku na pohotovosti. Bolest už cítil jen vzdáleně a velmi slabě. Posadil
se. Rozhlédl se. "Á, tak jste se už probudil." Ozvalo se ode dveří a v nich stál chlap v
bílém plášti se stetoskopen kolem krku. Poznal v něm doktora, pracující na této
pohotovosti."Kdo jiný by to taky asi tak mohl být." Pomyslel si.
----------------
"Pane doktore, co se stalo, šel jsem po ulici a najednou....." "Není se čeho obávat."
Přerušil ho doktor. "Takový silný případ jsem ještě nezažil, ale dali jsme vám injekce a už
se to nebude opakovat. "Ale co se stalo?" Nechápal Bzuki.
"Hexnšůs, to je mrcha, jako by vám někdo vrazil nůž do zad, že?" Odvětil doktor s úsměvem a
odešel do jiné místnosti.
Draco Hunter | 
