Tak jsem tu zas můj princi. Šeptám ti své myšlenky, i když vím, že je nikdy neuslyšíš. Ale mě to nevadí, stejně by se tím všechno pokazilo. Nedávno mě má nejlepší kamarádka řekla něco, co mi otevřelo oči, ale hlavně srdce. Prozdradila mi, že se podívala na tento servr a přečetla si mou povídku o tobě. Ano je to ta samá kamarádka, které jsi před nedávnem zlomil srdce. Teď už ho má v pořádku, ošetřil jí ho princ ze sousedního království. Podívala se na mě a řekla, že ona už od tebe lásku nežádá a ani ti jí dávat nebude. Ale já se jí vzdávat nemám, nesmím. Prý ti jí pomůžu... nemohla jsem uvěřit, že mi to říká zrovna ona, které si tolik ublížil, ale pomohlo mi to k tomu abych si uvědomila, že tě opravdu miluji a je mi jedno jestli je ta láska opětovaná. Já ji stejně cítím a není vody, která by ten oheň uvnitř mě uhasila!

   Tím chci říct, že pro mě znamenáš víc, než by sis jen dovolil tušit. Tvůj jediný pohled dokáže více než polibek od někoho jiného. Myslela jsem si, že po boku někoho jiného na tebe zapomenu, ale bylo to právě na opak. Ještě tisíkrát víc jsem chtěla, aby ty si byl ten co mě hladí po noze. Večer jsme přišla domů a plakala jsem až do úplného vyčerpání a styděla jsem se... ano styděla, protože jsem měla pocit jako bych tě podvedla, zradila! A když jsem tě druhý dne viděla, stačilo pouhé tvé "ahoj" a já věděla, že s tím druhým nevydržím ani kdyby byl ze zlata. Rychle jsem to ukončila. Stejně by to nemělo cenu, jen bych se trápila a vůči němu by to nebylo správné. On ode mě očekávál něco víc, něco víc co bych byla ochotná dát jen tobě... tak vidíš, tohle všechno se mnou děláš!

   Když si jen vzpomenu, na to jak si mě v létě držel v náručí, pohupoval se se mnou do rytmu ploužáku... co na tom, že jsem pro tebe přišla já, prostě jsem se na tebe nevydržela jen tak koukat, jak tam stojíš. Chtěla jsem se tě dotýkat, cítit tvou vůni. Ani nevím, co hráli za píseň... vnímala jsem jen a jen tebe. Měla jsem pocit jako bys jsi mě sebral všechnu sílu, držel jsi můj život v dlani a ani jsi to netušil. Co já vím, třeba se ti to ani nelíbilo, ale já se chvěla štěstím. Bylo to to nejsilnější, co jsem zatím zažila. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo! Nemusel by jsi ani zajít dál, stačilo mi, že jsi tam a pevně mě držíš v náručí, ten pocit bezpečí, ten žár co spaloval mé tělo! Pak dohrála píseň, rozsvítila se světla a my byli zase každý za sebe. Jen ve mě ještě doutnal ten oheň...

   Nemohla jsem usnout, cítila jsem, že teď začlo něco jiného, nového, krásného a tolik bolestného! Láska bolí! Ale musím říct, že od té doby, co jsem sama sobě přiznala, že tě miluji, je to všechno takové veselejší! Netrápí mě představa, že spolu nebudeme... žiju ve zvláštní pohádce, kde princezně stačí prince vidět, slyšet a její lásce to stačí. Vím, že od tebe nemůžu čekat víc. Ani bych to nechtěla. A proč ti tohle všechno nikdy nepřiznám? Protože jsme oba příliš podobní v jedné věci... tušíme, snad i víme, že láska v pravém slova smyslu, spojená s chozením zabíjí vztahy. Jsme ještě příliš mladí, abychom se naplno pusitili do oboustranné lásky. Nezvládli bychom to, nedokázali bychom ji uchránit před nebezpečím života, zabili bychom ji dřív než by stačila naplno propuknout. Proto raději budeme přáteli, abychom se jeden druhému nestratili. Přátelé totiž zůstávají, když nás milenci opouštějí.

   Nedokážu ti říct, jestli budu schopná začít si s někým jiným. Teď určitě ne... ale časem kdo ví... mám jen jednu prosbu, ať zůstaneš v mém srdci, jak nejdéle to půjde. Nelépe navždy, vím že je to možné. Bude to možné, když náš vztah, naše nově navázané křehké přátelství nezničíme nějkou blbostí. Možná jsem vše napsala příliš zmateně. Kdyby si to četl přímo ty osobně, jistě by jsi řekl, že to nechápeš, ale já doufám, že se najde někdo, kdo to pochopí. Třeba se i v našem příběhu najde a uvidí, že není sám. Miluji tě můj princi, ukradl jsi mé srdce a ujíždíš s ním po cestě zvané LÁSKA do vesnice jménem NAVŽDY