33 minut před půlnocí - druhý den

V celém bytě je ticho, jen vrtulka v notebooku trochu škrábe o plastový kryt. Už jsem si na tenhle zvuk zvykla. Notebook mě hřeje do klína a mě se konečně podařilo připojit na net:

XOndra: Ťuk, ťuk...

Jana70: Neodpovídáš mi na smsky. Co se děje?

XOndra: Měl jsem moc práce. Nic nestíhám.

Jana70: Dneska jsem Pavlovi všechno řekla.

XOndra: Děláš si legraci, že jo?

Jana70: Vážně, vyzvedl mě v práci, jeli jsme na nákup a já mu v obchoďáku u kafe všechno řekla.

Jana70: Ještě že bylo všude tolik lidí.

XOndra: Jak to probíhalo? Povídej. Jak to, že mi nevolal? Jak to že jsi zase na netu?

XOndra: Mám spousty otázek. Ty jsi se vážně zbláznila.

Jana70: Počkej, Evička pláče...

XOndra: Jistě, počkám...

Jana70: Už jsem tu.

XOndra: A odpovíš mi?

Jana70: Pavel říkal že něco tušil, prý viděl jak se tvářím u tvých smsek. Tedy on nevěděl že jsou od tebe. Asi nejsem dobrý lhář.

XOndra: A jak jste ten rozhovor ukončili?

Jana70: Pavel ještě musel neco zařídit. Přijede až někdy po půlnoci.

XOndra: A co říkal o mě. Musí mě nenávidět! Já to takhle ale nechtěl, to ty víš. Proč jsi mu to řekla. 

Jana70: Chtěla jsem vidět a poznat kdo mě má opravdu rád.

XOndra: Jsi šílená! A co tedy říkal o mě.

Jana70: Víš, Pavel se zachoval hrozně hezky. Nic mi nevyčítal. Prý ví, že mě trochu zanedbával...

Jana70: Mluvil o Evičce a ptal se, jestli ho chci opustit...

XOndra: Jemu by nevadilo že bychom teď byli spolu? Vždyť je to brácha! Dovedeš si představit co na to rodiče! Naši i tvoji!

Jana70: Já mu neřekla o koho konkrétně jde.

XOndra: Vždyť jsi psala, že jsi mu řekla všechno???

Jana70: Řekla jsem mu o smsskách, mailech i schůzkách a nevěře. Neříkala jsem ale kdo to byl.

XOndra: A Pavel se neptal?

Jana70: Položil mi jen tři otázky. 1. jestli ho mám ráda? 2. jestli s ním chci zůstat? 3. jestli toho muže zná?

Jana70: Došlo mi, že přesně tohle jsou ty tři otázky které jsou důležité.

XOndra: Cos mu ale řekla?

XOndra: Tyhle otázky jsou fajn jen ve chvíli, kdy můžeš odpovědět ANO, ANO, NE. Cos ale řekla ty?

Jana70: Už ani nevím co jsem řekla.

XOndra: Nedělal ti scénu a chtěl vědět jenom tři věci a ty mu nejsi schopná odpovědět!!!

Jana70: Povíš mi co máš na sobě? Chci si tě představovat...

XOndra: Nech toho, teď. Nelíbí se mi co provádíš s mým bráchou. Vždycky jsme si rozumněli...

Jana70: A tebe nezajímá co mám na sobě já?

XOndra: Ne. Povíš kde teď Pavel je? Mám o něj strach. Nevíš kam jel?

Jana70: Má nějakou schůzku. Já nevím kde je.

Jana70: Uvidíme se v pondělí?

Jana70: Jsi tam? Nehodí se ti to?

XOndra: Začalo pršet a šel jsem zavřít okno. Pavlovo auto stojí před domem. Tys mu o mě řekla, viď?

Jana70: Vážně ne!

XOndra: Sedí stále v autě a na auto dopadají veliký kapky. Má zadýchaná okénka asi už je tam dlouho.

Jana70: Nevěděla jsem že jede za tebou. Říkal že má něco důležitého...

XOndra: Potřeboval bych přesně vědět všechno cos mu řekla. Vůbec nevím jak se mám chovat.

Jana70: Už jsem ti řekla všechno.

XOndra: Jsi pitomá, proč jsi všechno takhle zkazila?!

Jana70: Neříkej že jsem pitomá. Chtěl jsi mě jenom do postele a teď si stěžuješ.

XOndra: Co to říkáš, já tě nepoznávám. Vždyť nám bylo hezky. Bylo to víc než "postel". Pro mě určitě.

Jana70: Budete se muset rozhodnout.

XOndra: Tohle nemá cenu, jsi akorát naštvaná a já taky a ...počkej, někdo zvoní. Musím otevřít. Pa.