Srdce
Pocity
vtělené do útrob pískovce,
v
zeleni ukrytá bolesti zítřků,
spražené
myšlenky uvnitř mě samé,
pod
horou z kamene srdce mé plane.
Jehličím
zvrásněná starcova ruka
o
větru dotyku sní celé dny,
bez
víry, bez lásky, srdce mé puká,
zapomeň
na naděj, na věčné sny.
Nezralé
maliny v příkopu u cesty,
ve
stínu přesliček smutek si zvyká,
za
ránu vraženou do srdce Kristova
zloděj
i nevinný společně pyká.
Železná
svorka na břehu bez moře,
lsti
plný úšklebek ve tváři jitra,
pro
co žít, když všechno špatné se zdá,
na
to se srdce mé bezcitné ptá.