Jsou to asi 4 roky, co se do našeho domu naposledy přistěhoval nový nájemník. Byl to pan Ondatra. Lehce prošedivělý, ale stále vitální šedesátník, majitel malého květinářství v podloubí na rohu náměstí.
Každé ráno vybíhal se svým zlatým retrývrem na pole kousek za městem a vracel se po necelé hodině. Zpocený, zadýchaný, ale očividně spokojený, že i tentokrát zvládl celou svou vytyčenou trasu do hodiny uběhnout. Kolem půl 8 už byl na cestě do svého malebného květinářství.
Jednoho letního, slunečného dne však svůj rituál porušil. Nikdo z bytu klusem nevyskotačil, nebylo slyšet radostné štěkání Štěka ani volání pana Ondatry:
"Štěku, ty lemro, honem!"
Byl klid. Byl podezřelý klid.
'Asi je nemocný, ' pomyslel jsem si tehdy a přestal se tím vzrušovat.
Téhož dne někdy po poledni se začali ozývat ty zvuky. Tupé, dunivé rány. Jasně jsem cítil, jak se podlaha otřásá. Skleničky uložené v kuchyňské lince rozehrávaly koncert symfonického orchestru o několika větách s poměrné zdatnou znalostí kontrapunktu.
Nedalo mi to. Klepání řízků přeci zní úplně jinak. Musel jsem se tam jít podívat.
Zaklepal jsem na dveře. Nic.
Podruhé, důrazněji.
"Pane Ondatro, otevřte!Co se děje?" Nikdo neotvíral. Dunění ustalo.
"Hálo, co se děje? Otevřte mi," mluvil jsem tváří v čočku rybího oka.
Pak jsem slyšel rychlé kroky ke dveřím a mlasknutí kůže o jejich nalakovaný povrch.
"Ještě tam jsou?" ozvalo se najednou zpoza dveří.
"Kdo?"
"Mufloni"
"Jaký mufloni, pane Ondatro, co to povídáte?"
"Unesli mě. Parohem, který měli uprostřed čela mi na jednu půlku prdele vypálili nápis -Vždy připraven-"
"Otevřte mi, prosím. Já nejsem žádnej blbej muflon. Jsem váš soused z 3. patra," prosil jsem o vstup do jeho bytu.
'Proboha, co to vykládá za hlouposti?Co to je za hlouposti,' běželo mi hlavou.
"Otev..."
Pak přišla jedna velká rána, která zahýbala celým domem a za dveřmi se ozvalo silné zamečení a štěkot Štěka.
Ještě jsem v tom rámusu stačil zaslechnout, jak pan Ondatra zasípal:
"Ty svině chlupatá, nepodepíšu"
Ticho.
Už nikdy jsem tohoto veselého staříka neviděl. Policie po prohledání bytu konstatovala, že žádné stopy po zápasu, ba vůbec o pohybu nenašla. V bytě zůstal jen Štěk a smrad, jak někde ve stáji.
Druhý den se do bytu nastěhoval obtloustlý, zpocený chlápek ve špatně padnoucím obleku. Smrděl jak prase. Nebo spíš jak muflon. |