|
| |
 |
ale no jo
Autor: gitterbox () - publikováno 2.3.2000 (10:47:01), v časopise 2.3.2000
|
|  |
HYSTERIE
U vysokého panelového domu na sídlišti si hrají malé děti. Panelový dům stojí na kraji města hned u lesa. U černého temného lesa do kterého se každý bojí. Děti sedí v pískovišti a rozšafně si hrají s blyštivýma hračkama. A hračky není to jediné co se u panelového domu blyští. Kdybychom se podívali lépe do lesa uviděli bychom mohutné blyštění srnčích očí. Srny čumí na děti a chtějí také sedět v pískovišti. Srny už dlouho neměly sůl a mají hlad. Rejpou čenichama do všeho co se blyští. Děti si stále rozšafně hrají s lejskavejma hračkama a jsou zpupný. Srny už to nemohou vydržet, to blyštění je týrá, prostě chtějí jíst sůl . Nic netušící děti dál sedí na pískovišti a ječí na sebe. Navzájem si závidí hračky. Chvíli co chvíli se perou. Je to jedno velké klubko. Jedno velké klubko dětí na pískovišti, které strašně ječí. Srnám to rve uši, nejsou na takové strašné ječení zvyklý. Jsou zvyklý na lesní ticho. Ale mají hlad a tak to ječení musí trpět. Srny hlady přešlapují na místě a hlady jim tečou sliny po čenichu až na srst. Dlouho už to nevydrží, to je jasné. A jekot dětí se stupňuje. Srny jsou pološílené hlady. Láká je lejskání křemene v písku na pískovišti. Myslí si že je to sůl a chtějí jíst. A děti se pořád rvou o ty své hračky. Srny už jsou hysterické. Skákají velikýmy skoky směrem k pískovišti, směrem ke křemenu. Náhle děti zůstávají stát jako opařené. Vidí srny. Překvapený výraz na tvářích dětí se mění v radostný výskot. Jeden přes druhého křičí: "Hurá, plyšáci, hurá". A srny letí nic netuše k nim. Letí najíst se blyštivého křemene. A děti jim letí s roztaženýma rukama naproti. Srn je čtrnáct a dětí je také čtrnáct. Netrvá dlouho a každé dítě si uvědomuje že bude mít svého plyšáka. Srny vidí že jim cestu kříží děti, děti s přátelsky rozevřenýma rukama. Rychle brzdí a obracejí se zpět směrem k lesu. Běží zpět hladové ale běží radši k lesu než k dětem, které by je postupem času svým hladěním dětských rukou postupně zabily. Srny to vědí a proto radši běží do lesa. Děti stojí v šoku a na tvářích mají nechápající výraz. Pozorují jak jim plyšáci mocnými skoky mizí v lese. Nadšení dětí mizí a mění se v hysterický pláč. Zpět se vracejí ke své hračce na pískovišti a mají v očích strašný výraz. A srny mají stále hlad. Panelový dům, pískoviště a kus lesa zahalil mrak hysterie. Přestože se vlastně nic nestalo.
|
|
|
