Jezera
Tisíce očí matky Země jsou jezera,
zrcadla, co žádný kámen nerozbije..
Netřeba plotů jim a žijí věčně
pro službu Zemi, zvěři, lidem
vděčně
svým klidem,
klid do duší vrací…
místo, kam vraceji se ptáci
když horko krajin jižnich již je zmáhá
a vláha jejich Zemi napomáhá
když z jezer par se mraky obnovují
To stříbro jejich hladin nečerná žádným věkem,
hlazeno sluncem , měsícem pročesáno,
blyští se navečer, a oslnˇuje ráno
závojem mlh když požehnáno..
model je stejný, odraz ale jiný
když kmeny smrků v magické kulise
po ránu cudně halí se
a opona dne, když padá do krajiny…
Šeptají do ticha vlnkami do snění
jen občas s větrem tvář svou pozmění
v bouřlivém spojení
dvou živlů ..
vášní, chvílemi až krutou
hladinu do orgasmu vzdutou
přivedou zpět do míru zklidnění.
Jsou jako život sám,
se vším co k němu patří
jsou otcem, matkou nám,
jsou sestry, jsou i bratři
jsou druhem naším
v bolesti i kráse, kterou nám pomáhají vnímat
kdo jiný může lépe připomínat
že nic nekončí, vše jen začíná se..
|