1) Už mě to nebaví, nemůžu tak dál,

      kdo by o takovýhle život stál?

      Už mě to nebaví, nechci tak žít,

    mám snad právo aspoň chvíli šťastná být,

    tak musím jít. A proto:

R) Čekám, až se rozední,

    čekám na tu chvíli nevšední,

      kdy poslední čaj si tu dám.

      Čekám, až hvězdy zajdou

      a mě nikde nenajdou.

      Já zmizím, já zmizím bůhvíkam.

2)  Všechno se zdálo prima zpočátku,

     pak začalo to jít nějak pozpátku.

     Já zjistila, že to není nic pro mě,

     že nechci zůstat dál žít v tomhle domě,

     tak musím jít. A proto:

R) Čekám…