Vánoční bajka

Milé děti. Povím vám příběh o Milánkovi, Aničce a Ježíškovi.

Milánek a Anička chodili spolu do první třídy. Milánek chodil do školy hezky oblečen. Měl taky moc krásnou průpisku. Všechny děti mu ji záviděly. Když zmáčkl tlačítko, průpiska začala blikat a ke stropu vysílala modré a červené laserové paprsky. Milánek ji dětem někdy půjčoval. Musely se uklonit a říkat Milánkovi „Prosím, pane továrníku“ a „Děkuji, pane továrníku“. Aničce ji nikdy nepůjčil, i když se mu klaněla a prosila sebevíc. Milánek byl už takový. Často děti bil a ty slabší mu musely sloužit. Milánek se nikoho nebál. Jednou kousl paní učitelku do ruky. Paní učitelka mu dala facku. Milánkův tatínek pak přišel do školy a paní učitelku vyhodili. Pan ředitel pak říkal, že dospělí nemůžou mlátit malé děti. Milánkův tatínek prodával ojetá auta a půjčoval chudým lidem peníze. Všichni ve městě se ho báli.

Anička byla moc hodná holčička. S maminkou žily samy. Maminka prodávala v obchodě. Pracovala od rána do večera a Anička jí doma se vším pomáhala. Moc chtěla světelnou průpisku, aby se s ní Milánek kamarádil. Napsala Ježíškovi. Nic jiného od Ježíška nechtěla. Toho roku o Vánocích dostala blok, čínské botičky a leukémii. Milánek dostal malou motorku, robota, který poslouchá rozkazy a barevný mobil. Příští rok na Vánoce Anička umřela. Možná si ji Ježíšek vzal k sobě, aby napravil, jak ošklivě se k ní choval. Možná, milé děti, ale jen možná, že Ježíšek je stejný hajzl jako Milánek a jeho tatínek.

Tak a teď, děti, honem do postýlek, dobrou noc a sladké sny.