Je to takový nasraný,
tlustý prskající prasátko,
řvoucí a běhající
po svý malý říši.
Asi se něčeho moc přežral,
něčeho se mu zase nedostává
a tak řičí,
napadá sprostě kohokoliv.
A přesto ho málokdo posílá do prdele,
kam by bezpochyby
svatosvatě patřil.
I přitom jakoby ho měli rádi
a zároveň nenáviděli.
Magor jeden.
Ano Huberte.
Můj šéfe.

2.2. Léta Páně 1997