Viděl jsem Tě
jako rozkvétající květinu,
jejíž kořínky
sají z duše malý holčičky,
když tátovo pohlazení
je přijímáno v mrazivým poločasu
letící sněhový vločky
před průčelím krásných
starých domů.
Tvůj zadeček, černý boty,
úsměv, milostný účes a ňadra,
vyplňující roztomile vyzrále
hebký svetřík,
osvěžují svým jinotajem
chladný sklady plný knih.

14.1. Léta Páně 1997