|
|
|
Zamyšlení (spíše) pro pány... Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 23.8.2001 (00:27:16), v časopise 1.9.2001
|
| |
Zamyšlení (spíše) pro pány
Omlouvám se, tentokráte jde o téma téměř výhradně pánské. Ne snad, že by to vylučovalo dámským očím přejíždět následujících pár skromných řádek, chraň Pánbů! Těžko by se, pánové, chlapi, kluci a tak dále, našel mezi vámi někdo, kdo nemá obdobnou zkušenost s drobným technickým problémem, o němž bych se rád rozepsal. Jde o věc každodenní, tak rutinní, až je hanba o ní psát. Musím doufat, že budete mírní a nebudu nařknut z obscénosti, zvrhlosti či jakékoliv jiné –osti. Klasická situace, máte nutkání na malou stranu, lidověji řečeno, chce se vám čůrat! Lulat, jak říkala maminka. I jdete do oné místnosti, případně se rozkročíte k nejbližšímu stromu, zdi, rohu či čemukoliv, co lze alespoň s mírně přimhouřenýma očima po pejskovsku označkovat, aniž by okolí bylo pohoršeno a morálně zdeptáno. I rozkročíte se, povolíte a samotný úkon vyprazdňování může započít. Nesmím ještě opomenout ty z nás, které partnerky či manželky už natolik vycepovaly, že i k malé potřebě doma zasedají, nemajíce za potřebí poslouchat věčné lamentování na téma „kapky kolem mísy“… Ale těch se to týká, myslím, téměř stejnou měrou. Nicméně demonstruji na stojícím močiteli. I zaposloucháte se do dzurčení proudu různě bílé až žluté čůrky, případně, je-li místem dopadu sama zem, tzn. hlína, beton či tráva, podvědomě pozorujete vznikající loužičku a z ní cestu si razící „potůček“, užívajíce si slastného pocitu uvolnění.. Potud všechno jasné a bez problémů. Přichází fáze, o níž mi jde. Tzv. „oklepání“ našeho (někdy) šikovného nástroje. Každý má svou techniku a není pochyb o nezbytnosti toho úkonu z důvodů především hygienických. I oklepáváte, odklepáváte a v okamžiku, kdy jest učiněno maximum, uschováte „nástroj“ za poklopec, kde má své obvyklé místo, případně za gumu od boxerek a tak podobně. Jenže ouha! Nevím, jak vy, ale já, ať odklepávám, jak odklepávám, můj milý „frantík“ si pokaždé najust musí alespoň tu jednu, dvě kapky odkápnout i do kalhot, respektive slipů atd. a že si dávám na zmiňovaném odklepávání záležet. Nejsem žádný flink! A přesto. Vždycky! A mám-li, nedej bože, šusťákové kalhoty, ihned je každá kapička vidět i zvenčí a vracejte se potom do lokálu, tváříce se, že je to od vehementníhomytí rukou… Rifle už jsou dostatečně hutným materiálem, aby snížil obtíž na minimum, co se venkovního dojmu týče, to ano. Nevím, nakolik s tím máte zkušenosti Vy, ale nejspíše to bude obdobné. Zkoušel jsem na něj i různé fígle, schovat ho a pak, zcela nečekaně, využívajíc moment překvapení, ho rychle vyndat zpět na světlo, aby ona již jistě zákeřně připravená kapka, ukápla do mísy. Ale kdeže, na něj si nepřijdu. Stejně si schová jednu do kalhot… Je ta úsměvná drobnůstka, ale občas mne potrápí, snad v tom nejsem sám, pánové, což? Jsem-li trulo a vy nevíte o čem mluvím, blahopřeji a jedině dobře pro Vás, rád si nechám poradit.
|
|
|