|
| |
 |
V proudu geniální tvořivosti
Autor: romann (Občasný) - publikováno 14.8.2001 (13:05:38), v časopise 14.8.2001
|
|  |
O úplňkové noci se mi zdál sen, jak bydlím v „domě“ pouze se dvěma stěnami bez střechy a koukám na noční oblohu. Ta byla plná miliónů hvězd, natěsnaných do pruhů galaxií. Jedna byla zvětšená a u ní nápis „MILIÓN“. Bylo v ní právě tolik hvězd a já přemýšlel, jak se tam ten nápis vzal se zvětšenou galaxií vzal. Došlo mi, že to tam promítá někdo ze Země. Uvědomil jsem si i to, že jsem v nějaké virtuální realitě, kterou mi někdo pouští podobně jako cédéčko v počítači. Koukal jsem opodál na stráň, seděl tam kolega z práce, měl puštěný program různých příšer a podivných mimozemšťanů a docela si v tom liboval. Vrátil jsem se zpět domů pustil si Lisu – Duality, po chvilce jsem byl „mimo“, někde v meditaci.
Týden po úplňkovém snu přišla meditace, ve které jsem pochopil, co všechno znamená. Na začátku meditace jsem se zakašlal. Nechtěl jsem přijmout co jde od Boha, měl jsem svojí představu o meditaci. To byly ty dvě stěny, strach z nového a snaha protlačit vlastní přání. Je hloupost bránit se Dokonalému světu archetypů a všemožných pohledů na Stvoření.
Silné světlo mě v okamžiku vyneslo do božských výšin. Vířil jsem v proudu dokonalých obrazů a doprovodných myšlenek „shůry“. Něco mě napadlo, třeba nějaký člověk, nepochopená souvislost, jakákoliv věc nebo problém, i jaký jsem předtím neznal a nechápal a v okamžiku už mnou lítaly dokonale výstižné obrazy a pocity. Ukazovaly vše více symbolicky i se skrytými, netušenými souvislosti a z nových pohledů. Prožíval jsem, že Bůh je skutečně Vševědoucí a Vševidoucí, ale nikoliv stařík, nýbrž dokonalý „Umělec“, tvůrce naší virtuální Reality i všech dalších virtuálních pohledů na Ní. Vše se dělo v jakémsi virtuálním, možnostmi, rozměry, ani časem neohraničeném prostoru – Vědomí Boha.
Při pohledu na okolí, jsem se jakoby „ztratil z těla“, vnímal jsem se všude v Hyperprostoru, byl jsem Jím a On mnou. Když jsem se zadíval na kamaráda, uviděl jsem rázem do něj i do skrytých koutů jeho duše. Prolítávaly obrazy jeho inkarnací a podob, ze kterých jasně vystupovala energie, kterou v sobě nesly. Vše bylo reálnější než realita, daleko hlouběji prožívané. Ponořil jsem se pak zpátky do sebe a za mnou se otevřel nekonečný tunel ve kterém jsem jasně vnímal jak proudí tóny hudby a vytvářejí cosi úžasného a nepochopitelného. Byla v tom neuvěřitelná krása, nebeská vznešenost spojená s blažeností Duše.
|
|
|
