bydlím a čekám

 

bydlím ,

a 150 let příběhů

co vtáhly v sebe

do meruňkova 

ovlažené zdi,

povznáší mé bolesti

          ..skřivánci na niti…

 

nánosy špíny,

lásky,tajemství..

rozpraskané

výkřiky do tmy..

hádky o ničem,

slastné úniky

co v závěru

přes napjatá ňadra

hlásí ženy

za doznívání rytmiky..

 

čekám,

a pátrám v pohledu

psích očí

po kterém z mých

nánosů falše,hádek,

či skvělých kopulací

ukápne poslední

chvilka trpělivosti

do řetězových detonací..

 

opravdu ne,

                    takovou dobu nasávat pach lidí,

                                                                          to nemůže žádná hmota vydržet..