K narozeninám II.

Přání na půli cesty
zůstalo nedotčeno,
minul čas
mrtvých schránek.

Vzato zpět,
po jménu přejedu prsty,
roztrhnu bílou obálku
a cítím
touhu pálit.

Ještě si naposled
pročtu řádky
a zkusím z nich
vytáhnout zpět
vloženou energii.

Je čas,
je třeba škrtnout,
v koupelně na dlaždičkách.

Nejdřív obálku
a pak přání
trhané po řádcích
a naposled přiložím podpis
(i jména hoří).

Až vychladne,
potřu si spánky
bílým popelem,
láska přece
nemůže přebít
zákon zachování
energie...