V stromoví

kde klíčí ticho lesa

sní sova

spánkem moudrých

aby poradit mohla potřebným

co dělat

a jak žít.

Vzdálené zvony venkova

zabrní těly v páteři

a procesí bez křížku vykročí

pro rady sovích nápadů

které pán temných nocí

uložil v hlavu

pod peří.

Již otevírá víčka svá

by pohledem uchvátila

z vybledlých rtů

prosby o radu

a sýčka

druha svého

posílá k domům zahoukat

aby vše zklidnil, utišil

předáním jistoty.