La tour Eiffel

do každé

ze světových stran

nakročila nový den

     a teď hvízdá

hvízdá šanson pana Treneta

a z vlasů vybírá

poslední pírka

               holubů

asi nikdy nebudu

první

     ranní

         kolemjdoucí

jež složí kompliment

oroseným nohám

klínu

        s vůní kaváren

a nedělních croissanů

vášniví dobyvatelé pohledů

dávno

jednotlivé obratle pokořili

smyčkou kolem krku

jak potůčky potu

      mezi prsy

stékají už zase

                 dolů