Jednou si, ráno, uvědomíte

- a nebude to bez hrůzy

a bez naděje na minulost -

s náhlými zvuky z kolen

svou prostou čistotu...

 

Maličko mastné ruce,

poté, co opláchly noční tvář,

umyté, Vás budou doprovázet

od zrcadla těsně ke dveřím

až do prvního doteku –

o bílou stěnu musel jsem se opřít...

 

Dál, nějak tajemně, po molekulách

přibývat Vám k vlhké kůži bude prach,

až po pár letech, ve kterých

budete se zdráhat pohnout,

odchlípne se špíně dlaň

a vznikne prostor –

 

akorát na plátek mýdla, jež se vypařilo

tak, že by jej každá hospodyňka

s lehkým srdcem a písní na rtech

spláchla přes nejbližší plot...