Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Podzim ve strojovnách; psí čas Autor: egil (Stálý,Redaktor) - publikováno 5.10.2005 (12:20:22)
I
Jako by podzim v motorech spaloval poprchání; když zkoušel zážeh v krvavých hlasivkách vlčáka – –
tehdy přišli jsme, a byli tři;
dýchali jsme? vítr trhal povětří do cárů zvlhlého filcu, a ten dusil – –
ale dýchali jsme – na rtech nám praskala borová kůra, vlasy se měnily v zápalné šňůry strachů odejít uctívat svobodu do polí, kde v remízkách povětří zpřetrhá poutka tvých listů,
a jako bys rozpouštěl ostrovy, Otče.
II
Složené oči ostružin v mezerách mezi plaňkami pily tmy oblé a studené jako zvon Chcípáček za všechny padlé listonoše;
a za plotem cvičiště vlčáci, seřízení tak spolehlivě, až zdálo se,
že strach stačí oslovit jménem, zavelet Stopa a Hledej!