|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
MOSKVA 28. června 2005 | První reaktor pro jadernou fúzi na světě, který má umět vyrobit nekonečné množství energie, bude umístěn v jihofrancouzském Cadarache. Dohodu o projektu za deset miliard eur dnes podepsali ministři EU, Japonska, USA, Ruska, Číny a Jižní Koreje v Moskvě. Tyto vize však odmítají ekologičtí aktivisté, kteří bojují proti jaderné energii.
Fusion energy - if it would ever operate - would create a serious waste problem, would emit large amounts of radioactive material and could be used to produce materials for nuclear weapons. A whole new set of nuclear risks would thus be created. "Governments should not waste our money on a dangerous toy which will never deliver any useful energy," said Jan Vande Putte of Greenpeace International. Instead, they should invest in renewable energy which is abundantly available, not in 2080 but today"
První výňatek pochází z webu Lidových novin, druhý z téhož organizace Greenpeace. Obojí lze nalézt po zadání slova Cadarache. Nemá zřejmě cenu plýtvat slovy k využití a užitečnosti jaderné fůze. Dříve či později bude zvládnuta, s vysokou pravděpodobností i používána v širším měřítku, pokud nebude k dispozici výhodnější zdroj energie na principu zatím zřejmě neznámém. Možnost generovat tak značné množství energie z prakticky zanedbatelného prostoru může být pro některé aplikace neocenitelná. Otázkou spíše je, proč by tomu tak být nemělo. Proč by nemělo být možné získat energii bez závažnějších problémů s látkami tímto procesem produkovanými? Proč by nemělo být možné získat tuto energii v množství z dnešního hlediska nepředstavitelném? Tuto prostou otázku by bylo záhodno položit panu Jan Vande Putteovi, anebo komukoliv, kdo by řekl, tak tázán, slova stejného smyslu. Pokud souhlasíme s kritickými výtkami vůči současným jaderným technologiím, proč bychom neměli uvítat alespoň teoretickou (s dosti dobrou šancí na praktické uskutečnění) šanci vyvléci se z problémů dneška a dosáhnout zcela nové úrovně možností, dosáhnout budoucnosti bez kouřících komínů tepelných elektráren, bez transportů vyhořelého paliva k přepracování a samozřejmě i bez rotorů větrných elektráren, či spaloven biomasy. Proč mluvit o nebezpečích, o množství radioaktivních odpadů fůzních technologií (jakých?), proč hrozit náklady a obtížností úkolu, když reakce by měla alespoň v prvním momentě být spíše užaslá? Proč říkat nesmysly, například ten o fůzní technologii a zbraních? Takové možnosti a tak málo údivu! Namísto něj nastupují varování a výzvy, jež jedině evokují představu smrtelného hříchu lidstva, který spáchá, pokusí-li se vyvázat z omezení fosilních zdrojů, jejichž využití se datuje do dávné minulosti, anebo dostupné jaderné energie, která zatím není bez dobře známých problémů. Jaderná energie, ať už jakákoliv, je prý molochem, ve kterém se ztrácejí peníze daňových poplatníků, je výhonkem totality v demokratické společnosti, skloňuje se jedním dechem s jadernými zbraněmi, jednoduše jádro je metlou lidstva! A to i jádro, které neprodukuje jaderný odpad, nehrozí ekologickou havárií a teoreticky může dodávat dnes nepředstavitelné množství energie. „Jádro je apriori špatné, člověče! Proč to jen nedovedeš pochopit!“
Když provozujete radio stanici, anebo vyrábíte zmrzlinu, tisknete červenou knihovnu, vždy potřebujete prodávat. Prodej je měřítkem dokonalosti vašeho odhadu toho, čeho si zákazník žádá. Je to boj, krutý a nelítostný, třebaže při něm neteče krev. Prodáváte-li ideje, třeba jako politik, náboženský vůdce, vysokoškolský profesor, musíte též prodávat úspěšně a masově, nemáte-li být převálcován. Pro ty, kteří milují prosté a všezahrnující principy, lze podotknout, že není žádný rozdíl mezi prodejem fyzických objektů a idejí, protože každá reálná věc, jak se tomu říká, pouze představuje jistou představu, třebaže to někdy může nést jisté subtilní teoretické obtíže. Třeba obyčejná polobotka je idejí lehké obuvi vhodné v jistých podmínkách pro jisté spotřebitele. Je-li tato představa správná, je-li třeba ona polobotka skutečně levnou, pohodlnou a praktickou obuví pro mnoho zákazníků, bude ve svém boji úspěšná. Mezi různými botami existuje soutěž a lze celkem snadno, jak se děje, rozhodnout o tom, kdo za jakých podmínek vítězí. Hůře je tomu v případě idejí abstraktních, politických programů, náboženských vizí, pokročilých vědeckých teorií, čehokoliv obdobného, co vás napadne. Který politický program je lepší, které náboženské provolání pravdivější, která teorie schopnější? A co je lepší? Evoluce zní jediné takové měřítko, reprodukční schopnost.
Jaké však abstraktní ideje mohou přežívat lépe než jiné? Vypovídají-li, což je většinou zcela nevyhnutelné, cosi o fyzické skutečnosti, o realitě takové, jakou má být, pak se občas všechny ideje dostanou do krize, protože realita nemusí být tak poslušná jejich nařízením, jak by jim bylo záhodno. Svět neskončil kolem roku tisíc a příslušné ideje byly s tímto neprůstřelným faktem ke své újmě záhy konfrontovány. Takže přežívají ti, kteří s tímto umí bojovat, přežívají ti, kteří mluví dokonale mimo tento svět, ti, kteří se před ním umí ochránit, ti, kteří jej umí pokřivit. Kdyby zároveň neexistoval silný selekční tlak ve prospěch reality, a sice prospěšnost jistého vědění o ní pro nositele takových názorů, všechny naše ideje by se jí na hony vzdálily, aby jí nikdy nemusely čelit tváří v tvář v souboji o svůj život. To je situace pro vytvoření určité dynamické rovnováhy mezi tendencemi pro/proti realitě. Je třeba důležité vědět, že tygr je obvykle až příliš zubatý a hladový. Nevadí však už tolik, pokud máte vadnou představu o státním rozpočtu, inflaci a bilanci zahraničního obchodu. Pokud ale nějaký názor týkající se těchto témat příliš vystrkuje hlavu a vyhledává test, konfrontaci s realitou, koleduje si o malér, vyhrávají jiní, kteří se zatím nerušeně šíří, kteří sice svému nositeli neposkytnou žádné užitečné vědění, kteří však mu ani neškodí a proto mohou v klidu parazitovat. Co více, některé zcela mylné názory svému hostiteli poskytují určitou výhodu, i kdyby jí byl pouze pocit vyrovnanosti, který, jak dnes věda uznává, může mít do jisté míry vliv na kvalitu a délku lidského života. Co třeba skupina, relativně malá, která by byla schopna nadchnout se pro ideu vlastní nadřazenosti a nutnosti vyhlazení oponentů. Příliš agresivní verze by nakonec zřejmě vedla k vlastnímu zničení, ovšem dostatečně mírná forma by naopak poskytla výhodu nad mírumilovnými oponenty. Agresivní světonázor by se takto šířil a postupně všichni, kteří by se mu pokusili odporovat, by byli vyhlazeni. Zde memy samotné a jejich selekce zpětně ovlivňují selekci genovou! V kostce tedy není nic zvláštního na faktu, že lidé nejsou ani racionálními, ani zcela iracionálními bytostmi. Nemůže být překvapující, že vedle názorů až militantně se orientujících na maximálně věrohodné vystižení přístupné fyzické reality dosti dobře mohou existovat i názory zcela opačného charakteru, jejichž zjevná pitomost je zastíněna jen mírou nebezpečí, které představují pro lidstvo (což je jednotka, o níž evoluce rozhodně nemá nejmenšího tušení).
Cadarache! Nádherná ukázka toho, kdo co skutečně prodává. S postupem industriální civilizace a procesu, ve kterém se biosféra samotná stává pouze hřištěm lidstva a jeho technologií, se rizika s tímto spojená nutně dostávají do popředí. Ideologické továrny okamžitě reagují zvýšenou produkcí odpovídajícího sortimentu. Samozřejmě rozdílné kvality materiálu. Na jedné straně se vám může dostat silně realistického pokusu o zhodnocení situace a též různé možnosti řešení, pokud jste zákazníkem této značky, anebo samozřejmě můžete dostat konkurenční balíček za sníženou cenu. Uvažte, že vyžaduje určité úsilí informovat se o principech jaderných technologií, možnostech, které skýtají, a rizicích, jimiž hrozí. Stejně tak ve svém názoru na žádoucí opatření se můžete mýlit z nedostatku informací, chybného úsudku, anebo prostě kvůli tomu, že občas i to nejlepší prostě nefunguje. Zatím konkurence nabízí ve velkém svůj univerzální řešící kit. Není absolutně žádný problém v otázce získávání energie, který by nezaplácla úsporná opatření, větrné elektrárny, zákaz stavby jaderných bloků a snad ještě solární zdroje či studená fůze, chcete-li něco extravagantnějšího. Pokud však kdosi najde řešení naší základní otázky, třebaže spíše teoretické, přesto velice slibné, je třeba proti tomuto okamžitě mobilizovat plnou silou dostupného ideového aparátu. To je rouhání! Bůh nestvořil člověka k létání. Energetická otázka nebude vyřešena termonukleární fůzní technologií. Nikdy, nikdy, nikdy!
Není však třeba o osud univerzálního řešícího kitu mít žádných obav. Dosti jistě Petr, Pavel a další kdysi věřili, že království nebeské přijde ještě za jejich životů. Dnes, o dvě tisíciletí později, tomu tak stále není. Znamená to snad, že příslušná idea zahynula? Nikoliv, její budoucnost je zajištěna zjevnou schopností obstát v líté řeži o mysli svých budoucích hostitelů. Zelení projdou stejným přerodem, jako křesťanství už tolikrát v minulosti, se stejným cílem přežít. Skutečnému nebezpečí může čelit jedině fůzní technologie sama, neboť ona skutečně může selhat, protože nelze předvídat cestu technologického pokroku. Dost možná nebude nejvhodnější variantou, anebo jí nebude tokamak, ale něco docela jiného.
Konkurence je však nelítostná a nikdy nespí. Včera mi zazvonila u dveří a ústy jakéhosi příjemně vypadajícího třicátníka se mne tázala, zda čtu. Poněkud váhavá kladná odpověď a další otázka. Čtu Bibli? Četl jsem, myslím však, že Daeniken je poutavější a lépe napsaný. Hleděl jsem na záda onoho velice důvěryhodně vyhlížejícího pána a v rukou třímal jisté brožury. Po vydatném obědě a na své oblíbené pohovce jsem je přeci jen zvědavě otevřel. Ano, můj čtenáři, současná ekologická krize byla již dávno předpovězena a je jen zřejmou připomínkou Jeho brzkého příchodu!
|
|
|