Možná už přestávám věřit svému citu.

To asi něčí hlas mi šeptal, že jsi jiná.

Ale jsi jen další žena uvnitř mého bytu

a ticho rána zase voní zbytkem vína.

U šálku kávy na mě mrkneš jen tak ze slušnosti,

o pár chvil později už oblékám tě do kabátu.

Někdy se směju rád, teď spíš jenom z povinnosti.

a nejradši bych vyzkoušel chuť celibátu.

.........

Teď nosím dlouhý plášť končící až u kotníků

a zanevřel jsem na barové provozovny.

Svoje rty výhradně našpulím jen u doutníků,

když s pomádou na vlasech zalézám do knihovny.

Večer u Verlaina přepadá mě recitace

a u Wolkera mám v kapse všechny filozofy.

Někdy si připadám jak svoje vlastní imitace

s duší rozmačkanou někde v rohu pod pantoflí.

Společnost mi dělá jedna bílá stěna,

s krbem zhruba uprostřed a stará pavučina.

Figurkám na šachu porozdávál jsem jména

a z mého konta čerpá už jen vůle dobročinná.

Někdy bych se rozběh´, ale pak si říkám usedni,

s každou je to stejný a o tom přece žádná.

Dopisy mi chodí už ve směs jenom úřední,

ta cesta, co jsem zvolil, připadá mi správná.

.........

Jestli jednou přestanete věřit svému citu

a nějakej cizí hlas vám bude dávat rady.

Navždycky se zamkněte uvnitř svého bytu

a celé dny už budou bez nejmenší vady.