Znáte to. Člověk se na něco šíleně těší, nespí kvůli tomu, už svým nadšením docela otravuje okolí a pak to přijde ... ta jistota kterou v sobě měl, ten neuvěřitelný entuziazmus se najednou a bez varování promění v depresi zvící propastí pekelných. Muka stravují jeho mysl a tělo reaguje fyzickou bolestí. To vše jen díky jedninému drobnému slůvku ... ztráta.
Ať už jsme ztratili svého plyšáka a nebo prožívali rozporuplné pocity, když naše tchýně bourala naše nové Ferrari je to lhostejno. Reakce emoce smutku bude vždy minimálně přímoúměrná předchozí emoci štěstí a očekávání.

Neničme se pro nedokonalost naší fantazie. Vždyť vesmír jakoukoliv ztrátou pouze uvolnil místo pro něco nového, mnohem krásnějšího ...