Najednou všechno padá,

země se bortí,

mé JÁ se chvěje a tisíc otázek mne napadá..

Je to venku nebo ve mně?

Či obojí?!

Strach:

Nic než ten hrozný strach.

Parazit,který rozežírá,svazuje,bolí a stravuje.

… a zas otázky.

Spím či bdím?

Kdo jsem?

Kolik mi je?

Čím jsem?

Odkud jsem?

Kam a proč?

Tisíckrát, desetitisíckrát,milionkrát – PROČ?

Pořád jen proč?

Chci se flákat nebo dřít?

A co flákat i to flákání?

Utíkám:

Před světem?

Před povinnostmi?

Před láskou? - která bolí!

Před pravdou? – která bolí!

… stejně jako lež, když se odhalí.

Před budoucností?

Před úspěchem či neúspěchem?

Co tedy vlastně chci?

Bojuji:

… proti komu a za co?

Je boj nutný?

Co můj diář?

Plány?

Paměť?

Sny?

… platí ještě?

Kde to mám?

Kalendářík, ženské věci

drsné vtipy,

hloupé kecy,

IQ v normě!

… platí to ještě?

Je to vůbec aktuální?

Co jsem?

… exkluzivní obal na prošlých potravinách?

Naleštěná  knihovna?

… kdo se ptá?

Úřady?

Policie?

Šéf?

Rodina?

Mé tělo?

Bůh?

Anarchie:

… v těle.

Občas se cítím skvěle

nebo lžu svému tělu

co někdy přirovnávám k dělu.

Když chrlím nápady a umění.

Je život hraní nebo mučení?

Bojím se žít a bojím se zemřít.

Tak čeho se vlastně bojím?

… Otázek:

kam se proboha stále cpu?

Jsem vůbec připravená?

Co si chci dokázat? – a co druhým?!

Proč lžu?

Proč proboha tak lžu?

Co z toho mám, být dítětem i stařenou?

Mít osobnost složenou v jeden chaos.

V jeden obrovský chaos.

… a teď babo raď!