Co mi po tobě zbylo :
Zbylo mi po tobě málo
nedopitá sklenka
s pozdravem tvých rtů
neustlaná postel
zmuchlané sako
(jaký to námět na román)
Zbyla mi po tobě
sladká vášeň na jazyku
Touha znovu objevovat
horké krajiny
tvých odevzdaných vzdechů
Zbyla mi po tobě
víra
všech těch prázdných slov
„ ... ach miláčku musíme se vzít ..."
Ozvěna střípků rozkoše
bloudí mi pokojem
Zbyl mi po tobě
pocit kluka
co proměnil se v muže
Zbyla mi po tobě
naděje
že zítra až půjdu pro noviny
zase tě potkám v tomhle světě
Budeš tam stát
Dnes jako žena
někde v davu
A věřit těm babským povídačkám
o nevyspělých láskách
„ ... ach ta dnešní mládež ... "
Zbyla mi po tobě
marnost
že nevím, kde to jsem
A proč se prodírám pohaslým ránem
a hledám tvoji tvář
v každém
odjíždějícím vlaku ...
Zbyla mi po tobě ...
slova
pohozená na papíře
...
Do prázdnem obtěžkané
obálky
sklidím ze stolu
vzpomínky této noci
Nápis na obálce zní
(asi z rozmaru té chvíle)
„Co mi po tobě zbylo"
Až steskem nebudu spát
A noc uvězní stíny
do mého pokoje
Složím si znovu
dotek dívčího studu
Budeš tu se mnou
vězněm myšlenek
A ráno
až odjedeš první tramvají
uložím zmuchlané sako
a jak už to bývá
zbyde mi po tobě ...
jen pár řádků na papíře