Quotidiana (Občasný) - 18.8.2005 > no, konkrétně se mi nelíbí, že je to dlouhý 
třebas tenhle odstavec bych trochu zkrátila:
Víš, já mám pocit, že musíme v životě pořád předstírat sílu. Je to vlastně obrana. Musíme předstírat, že jsme silný, což mě teda vyčerpává. Ale to vyčerpání si uvědomim, až když před někym tu předstíranou sílu a všechno ostatní vnější odložim. Ta úleva! No a když se všeho vnějšího zbavim, tak zůstane to poslední - slabost a nicota. Nebo touha po klidu, spočinutí, zbavit se sebe a stát se jednou z věcí - a takový. Nemuset rozhodovat, blaživá podmaněnost. Ale poslední je ta osobní nicota, myslim. Černá díra, do který všechno padá a mizí v ní. Už se za ní nestydim, vždyť to tak má každej, i když si to málokdo přizná.“
Na něco podobné tomuto:
Víš, mám pocit, že musíme v životě pořád předstírat. Je to vlastně obrana. Musíme předstírat, že jsme silný, a mě to vyčerpává. Ale to si uvědomím, až když před někým tu přídstíranou sílu odložím... ta úleva! Nakonec mi zůstane jen slabost a nicota, nebo touha po klidu, touha zbavit se sebe a stát se jednou věcí. Nemuset rozhodovat, blaživá podmaněnost. Ale poslední je ta osobní nicota, černá díra, ve které všechno mizí. Už se za ni nestydim, vždyť to tak má každej, i když si to nepřizná.“
Neříkám, že takhle je to ideální, ale spíš mi jde o princip - tu a tam vyhodit slovíčko, ... samotný odstavec není o moc kratší než ten původní ( a to jsem psala zkrátit na polovinu
ehm... tak asi zkrátit na 3/4) ... ale v celkovém součtu by to bylo znát
