|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Seděl jsem v autobuse,
který jel takřka krokem,
a poslouchal to jeho
staré známé
dobrotivé hučení
- rušil ho jen
párek postarších dam
přede mnou.
D1: “No podívejte se, srnky!
A co jich je.
Šest, sedm, osm..”
D2: “A támhle
za těma stromama je další..
devět.”
Zvedl jsem hlavu
a uviděl víc,
ležela v příkopě
hlava zvrácená dozadu,
mrtvolné bulvy vykulené,
nohy skrčené, polámané,
srst vlhká, místy cuchaná,
přesně tak, jak už to bývá
u sražené srnky
tlející v okopu.
Blížila se k nám.
“A podívejte, desátá,”
řekl jsem
tak pateticky,
tak smutně,
tak uštěpačně
a tak ohavně a krutě,
že nikdo pak už nerušil
to jeho staré známé
dobrotivé hučení
- předení,
tak vyrovnané,
klidné
a čisté,
jako tmavé, hluboké
oči chcíplé srnky...
|
|
|