Naděje

          Svět je velká tmavá koule bez dveří a bez oken. Jejím jádrem stále žhnoucím je člověk sedící v temnotě. Neustále něco hledá, snad pravdu nebo sestru lež, přesto nikdy nic nenalézá pouze cítí hrůzu a stres. Tápe ve tmě s obavami, se kterými se smutek a hrůza prolíná. Nakonec však všechno vzdává a uprostřed magického kruhu usíná.

       Přemýšlí snad nad životem, možná trošku nad smrtí. Bůh ví, co se mu honí hlavou v takovémto zajetí? Možná vzpomínky z pískoviště, černí ptáci bez rodiště, obloha bez mráčku a v lese snad slyší kukačku odpočítávat smrt.

      Náhle úsměv v smutek mění, bez příčiny a pochopení. Tváří projde černý šrám, víčka rychle otvírá. Záře kolem pohasíná. Obličej mu tiše siná. Začíná být velmi nemocen. Nad myšlenkami stárne, šedivý......

      Láska lidí ve věčnosti, se mění v pochmurné to skutečnosti, které obracejí svět naruby.

      Nemoci, drogy, rasismus, války.

      Týrání, nenávist, zbraně, vraždy a bomby...

      Člověk smutkem a bolestí umírá. Jeho záře se pomalu rozplývá. Naposledy tápe ve tmě, hledá východ nebo světlo, ale ani dveře ani okna nenalézá. Sklíčen prostředím a samotou upadá do mdlob. Z jeho záře zůstává už pouze chabý plamínek. Poslední výdechy a přesto z  jeho úst se slova řinou:

„ Kde jsi, má naděje?  Necháš mě umřít?“

Bezvládné tělo leží na zemi.....

      Koule se náhle v krychli mění, blíží se možná vykoupení. Objeví se malá skulinka. Dveře se pomalu otvírají a malou škvírkou do pokoje bílý proužek proniká.

      Jasnou záři malá nahá nožka na prahu dveří doprovází. Uprostřed nich malý chlapec v bílém šatu oděný. Jako symbol odpuštění drží v ručce bílou lilii. Podává ji týranému a tiše šeptá:

“ Tvá slova došla vyslyšení. Vstávej, pane, tvá naděje je tady.“

      Lehce dlaní bolavou hlavu pohladí a člověk se ze své samoty náhle uzdraví. V očích slzy ze shledání, poznal, co je štěstí dání. Slzy kanou, oheň plane, člověk z prachu opět vstane. Usmívá se na chlapečka, za ruku ho bere. Pomalu se napřimuje, s bolestí se „pere“.

„ Pochopil jsem, milý pane, oč tu vlastně běží. Já už se světem nic nespravím, ale tyto děti... Naučím ho vše, co umím a co je pro svět nejlepší. Do vínku snad kousek víry, doufám, že se poštěstí. Naději ať v srdci hledá, protože ještě neumřela!!!

Ta umírá společně s člověkem !!!