| whispermoonlite (Občasný) - 14.12.2009 > jafa> no já myslím, žes ten proces popsala přesně a nádherně. tak, jak to předkládáš, si to dokážu výborně představit. teď jestě co s těmi uvozovkami. patrně bude ve hře ještě nějaká opačná tendence toho procesu, nebo jeho částí. Např. to, že v nějakém významu, to teď neumím specifikovat, to, co vnímáš, že je pod tebou, doopravdy pod tebou není, nebo že to, co vnímáš jako přesahující, nakonec nepřesahuje (neumí, nedokáže, nechce - to už by se týkalo toho, jak jsi s takovýmto prožíváním za sebe spokojená - možná chceš, aby přesahovalo, ale nedá se to zvládnout a výsledek je, že se přesahu nedostává a je to vnímáno jako nechtěný deficit).
V tvém výkladu mě zcela zaujal poukaz na přílišnost emoce, prožitku, nějakého obsahu atd. A musím na to myslet ve vztahu k těm textům, protože to je právě to, co je na nich nápadné a co může zavádět, jak jsem psal výše, že z nich žádná přemíra citu nesrší, nezavalují mě přívalem toho, co chceš mít pod kontrolou. Daleko víc na mě působí tou schopností zvládnutí a ovládnutí. Ovšem budou to spojené nádoby, protože energie tam je, takže přetavený poukaz na prožitek tam také musí být.
takže se ti daří tu kontrolu praktikovat a kdoví, i to může být jedna z přijatelných (a příjemných) podob emocionalty (navíc na opačném pólu k sentimentálnímu klišé). nejsem statistik, ale řekl bych, že většina autorů to má jinak, že touhle cestou jde málokdo, to klidně zopakuji.
a nakonec, když ocituji "přestat tolik silně prožívat" - to by mě samo nenapadlo, ale když si to dávám do souvislosti, i o tom ty texty mohou v důležité míře být.
pro mě je klíčové tvé sdělení o potřebě zvládnout citové prožitky, to mi zcela otevřelo náhled na tvůj styl.
| Doporučil
|