Poslední čistota část:I
Kmen
Slunce hřálo a na azurovém nebi pluly bílé chuchvalce vaty. Všechno se zdálo být v pořádku. Ptáci si štěbetali a srnky se proháněly po lesích. Nad vodou se vznášely vážky i pod vodou ryby nelenily a plnily svoje rybí povinnosti.
Toho dne u průzračného jezera pilo zvíře.Zdálky vypadalo jako kůň. Krásný bílý kůň s šedavou hřívou. Však do koně mělo toto stvoření daleko. Ani barvu srsti nemůžeme považovat za pravdivou. Byl to jednorožec s nejbělejší barvou srsti jaká existuje, která oslnila každého, kdo jen okem o ní zavadil a se stříbrnou hřívou, která se třpytila jako nejvzácnější diamanty. Jeho jméno vlastně její jméno znělo Niona. Znamenalo „Poslední čistota“.
Niona nevěděla, co má dělat jako poslední jednorožec. Sotva se narodila ostatní zemřeli. Každý věděl, že je konec jednorožců ještě než byla porozena. Lidé je vraždili. Jen mláďata dokázala zůstat naživu, protože jejich roh nebyl vidět. A tak vložili všechnu moc do jednoho mláděte. Do „Poslední čistoty“. Po té jejich těla zchladla, zlaté rohy zmizely a ona zůstala sama. Ona vyrostla, avšak roh zůstal na vždy okem nespatřitelný i když byl už normálně veliký.Netušila vůbec, co do ní její předci vložili. Nevěděla, že až se napije vody z jezera stane se něco, co ovlivní její život.
Jakmile Niona dopila okamžitě se ji začaly podlamovat nohy a klížit oči. Sesunula se na zem a usnula. Spánek byl dlouhý a bolestný. Něco se dělo s jejím tělem. Když se konečně probudila, myslela si, že se scvrkla. Byla menší a lehčí. Skoro celý den trvalo než si zvykla na svoje nové tělo. Nedokázala pochopit jak to, že dokáže chodit po zadních, ani úkaz, že sama nevidí svůj roh. Nešlo jí na mysl, proč nemá ocas a jak je možné, že se z ní stala takováhle bytost.
Z Niony se stal člověk. Krásná žena s dlouhými bílými vlasy a šedostříbrnýma očima. Za několik málo dnů konečně pochopila své poslání. Vynořilo se to nečekaně, ale jasně jako mateřské pudy jakékoliv matky. Dlouhou dobu pozorovala obyvatele nedaleké vesnice. Prohlížela si jak se chovají, co si oblíkají i jak gestikulují. Chtěla se mezi ně opatrně v mísit. Brzo však pochopila, že to nenápadně nebude možné. Ale náhoda ji v nedohlednu postavila do jiné situace.
Vítr šuměl v korunách stromů a andulky zpívali svou poslední večerní píseň. Niona už tvrdě spala. Před tím než šla spát by ji vůbec nenapadlo, že by nemusela být v lese, kde spala, sama.
Když se probudila a její oči zbystřily viděla jak nad ní stál starší snědý muž s pronikavě modrýma očima a nepoddajnými šedými vlasy. Muž, když se probudila se jí lehce zkusil dotknout rukou. Ucukla. Začala couvat. V tom strachu si však neuvědomila, kde je. Nacházela se kousek za lesem, ale ve vesnici nebyla. Našel jí v lese kmen, který hledal místo na usazení tam také zjistili, že se na druhém konci lesa se rozprostírá vesnice. Teď seděla zavřená ve stanu s mužem, který jí hleděl nepřetržitě do očí jako očarovaný.
„Asa man kole ksavarium deto?“Promluvil muž. Niona netušila, co říká i přesto ji něco napadlo ukázala nejdřív na svoje ústa, potom na jeho a nakonec zavrtěla hlavou. Muž se zamyslel, pohlédl na její vlasy a znova promluvil.
„Kdo jsi?“Niona se na něj překvapeně zahleděla, protože nevěděla, že nějakou lidskou řeč zná.
„Niona.“Její hlas zněl velice sladce, jemně a byl uklidňující jako šumění moře.
„Jsi z vesnice?“
„Ne.“
„Kdo jsi?“
„Přece Niona.“
„Myslel jsem z jakého si kmene.“
Z Nioniných úst se ozvalo nějaký pochybný zvuk.
„Ptám se znova. Z jakého jsi kmene?“
Niona znova hýbla rty a vypustila ze sebe to podivné slovo.Když na ni stále překvapeně hleděl zeptala se:
„Jak se jmenuje jazyk, kterým spolu hovoříme?“
„Elfština.Jak je mo…..“ Nestačil to dopovědět a vešel do stanu mladík, který byl stejně snědý jako muž s nímž se bavila Niona, avšak z něho zářila mladost a krása. Nioně se rozbušilo srdce, polilo ji děsivé horko a přepadl ji neznámý pocit. Mladý hoch se na ni díval černýma očima jako noc a při tom hovořil se starším mužem jménem Ukubatuma..Poté Ukubatuma odešel a Niona a mladý muž zůstali sami.
„Kdo jsi“, zeptala se.
„Segon.“
„Proč jsem tady?“
„Našel jsem tě s otcem v lese.“
„Kdo je tvůj otec?“
„Náš vůdce Ukubatuma, muž s kterým si hovořila!“
„Zůstanete na tomto místě dlouho?“
„Ano, ale máme strach, jak to přijme zdejší vesnice.“
„Co bude se mnou?“
„Buď budeš náš zajatec nebo tu můžeš svobodně žít, ale pryč tě nepustíme.“Niona se na něj tázavě podívala ,ale po chvíli pokývla hlavou.
„Dobrá.“
Když Segon odešel, přišla za ní žena, která neznala její řeč. „Kolamona sseedsla ofte meno terr.“Začala na ní mluvit, podala jí oblečení. Ovšem viděla, že Niona neví, co s oblečením má dělat a tak ji žena pomohla šaty obléct |