Radost
V nasládlé šedi večera
matka a dcera
odložily kabát denních poviností
Usedli do ticha
usmívají se, rozumí si
Pod unavený sporák
zatekla
(s kapkou horé polívky)
i poslední toho dne vzešlá slova
Mlčí spolu stejnou řečí
(Jak závidím tichu,
že nepoznalo slov
Snad jen odvěká drzost času
svým nekonečným sténáním
ozubených kol
v tom němém pojetí
sentimentální scény
ničí důstojnost té chvíle
Jaká to parodie dějin)
Matka vzpomíná, jaké to bylo „poprvé"
Dcera se těší, jaké to bude „poprvé"
Obě se mají z čeho radovat
Pochopení se zrcadlí jim v očích
Jsou spolu šťastny
mají si co říct