|
|
|
Vědět tak, jaké to je... Autor: Paula (Občasný) - publikováno 20.6.2001 (21:38:23), v časopise 22.6.2001
|
| |
Vědět tak, jaké to je…
Jaké to asi je… sedět na pláži na Tahiti, pozorovat domorodce, jak prsty formují své živobytí…jak se večer muži schází a kouří… ženy chovají v náruči své děti…jak sklízejí ovoce a jak připravují svá jídla….jak se projevuje láska muže k ženě…jak se slaví svatba a vychovává potomstvo…
Jaké to asi je… být ženou v islámském státě…kde nesmí bez doprovodu muže vyjít ven...kde nesmí pracovat…kde se nesmí bez svolení setkávat se svými přítelkyněmi….kde musí otrocky sloužit svému muži…nesmět dát najevo svou nechut´, nespokojenost, názor…
Jaké to asi je… být úspěšným člověkem řídící světoznámou společnost…pracovat od rána do večera…nemít rodinu…věčně cestovat, s mobilním telefonem na uchu, s počítačem v tašce…s bytem v luxusní čtvrti s výhledem na město, kterého se však tak málo užívá…se závratně vysokým platem a sebevědomím, ale s žádným časem k zamyšlení nad smyslem toho, co děláme…
Jaké to asi je…být studentem, který se večer co večer sklání nad knihami…který bojuje o to, aby dostal svou šanci prosadit se ve světě…který myslí na to, jak získat dobrou a zajímavou práci…který zapíjí bolesti mladých let v hospůdkách s přátely a hledá důvody, poznává, poslouchá, nabírá zkušenosti…
Jaké to asi je…být dítětem v kočárku…které se ještě učí vnímat…vidí věci, ale není schopno je pojmenovat, nechápe je a nedokáže si je spojovat v rozvětvené souvislosti tak, jako dospělí…pro které je každý den ohromným dobrodružstvím…každá chvilka hry ohromnou radostí…každý večer časem zaslouženého spánku po vyčerpávajícím dnu…
Jaké to asi je…být ochrnutý…pozorovat okolní svět z vozíku…nebýt schopen skákat přes švihadlo, běhat, chodit…být v očích těch druhých jako „chudák“…každý den být nucen vyrovnávat se se svým postižením…každý den potlačovat v sobě myšlenky – co kdyby…
Jaké to asi je…být sám sebou…vědět přesně co chceme…nechybovat…neubližovat přátelům…krotit v sobě žárlivost a kontrolovat svůj vztek…nepohrdat ostatními…tolerovat…být schopen upřímnosti a pochopení…
Vědět tak jaké to je – kým bychom vlastně potom byli?
|
|
|