...zdá se, že život není uzpůsoben na dlouhé panoramatické záběry v zapadajícím slunci...
(Robert Ruark)
Potkáváme se na okrajích
a zdvořile si dáváme přednost
v krásné vyhlídce
u chatrných zábradlí
Chceme žít mnoho životů
a jen nejasně tušíme
že i bolest si vezmeme
z každého z nich zvlášť
Až neslušně často
si naoko házíme mincí
ze které nám orel
už dávno uletěl
Vaříme polévku ze zlaté rybky
- vždyť zaručeně byla němá –
a ujišťujeme se kradmým pohledem
zcela neprůhledných očí
o všech zatraceně nejlepších
možných řešeních
|