chudobky
někdo zahodil hrst chudobky u silnice; připomněla mi ráno nasládlé jarem babiččina dvorku, kde mokla nám tráva ještě mezi prsty a za domem se už sušil vítr plaňkám o listí,
- stačilo jen nastavit potrhané dlaně, aby je pofoukal…
…chtěla jsem s ním šplhat do korun
pro první -teprve napůl otevřená srdce
a natahovat se k závrati
rukama
co lepily by smolou
jako zralé července -
často šklebili jsme se až za plot, kam míhaly se liščí hřbety, a sledovali, jak nám břicha žloutnou po heřmánku; na konci pole jim pak pod tíhou starých dubů vždycky ztmavly oči,
třeba i několikrát za den