Láskou spoutaní

 

Nahá ladnost nepočaté touhy

snímá otisk tváře v polštáři,

spatřit úsměv na okamžik pouhý,

hned se moje srdce rozzáří.

 

Zabalit se v bílou něhu skutků,

zesílenou hnědí podkroví,

na tvá ňadra bez denního smutku

položit svůj ortel medový.

 

Klenba zrána roztavené síly

plaší štěstí z mého nápěvu,

ve tvých očích tančily by víly,

loď by plula blahem ke břehu.

 

Známe barvu kopretiny v noci,

blížíce se k zvonům hloubavým,

nežli slunce chopí se své moci,

budem patřit k láskou spoutaným.